Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/maincore.php on line 291

Warning: Illegal string offset 'user_rights' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/maincore.php on line 291

Warning: Cannot assign an empty string to a string offset in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/maincore.php on line 291

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/maincore.php on line 291

Warning: Cannot assign an empty string to a string offset in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/maincore.php on line 291

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/maincore.php on line 814

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/maincore.php on line 815

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/maincore.php on line 816

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/maincore.php on line 817

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/maincore.php on line 818

Warning: Illegal string offset 'user_rights' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/maincore.php on line 819

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/maincore.php on line 820
ArmA BTK - Born To Kill - ARMA KLAN - Diskuzní fórum: Speciálka v Il2-Å turmovik 1946
24.04.2024 04:19
WEB
· Úvod
· FÓRUM
· Články
· GALERIE
· ODKAZY
· NAPIŠTE NÁM
· HLEDAT

· Kalendář akcí
· Professional Download System
BTK

· ARMA
Kalendář akcí
<< Duben 2024 >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30          


Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/invisible.inc.php on line 65

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/invisible.inc.php on line 67
Číst diskuzi
ArmA BTK - Born To Kill - ARMA KLAN GAMES OSTATNÍ HRY
Speciálka v Il2-Šturmovik 1946

Tisk diskuze

02-12-2011 08:43 PM Speciálka v Il2-Å turmovik 1946
Avatar člena

Cangi
Člen



Příspěvek: 243
Založený: 27.01.11
Věk: 30
Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 45

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 53

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 54

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 57

Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 83

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 86

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 87


Úroveň upozornění 0
Ok díky úsměv
 
09-12-2011 06:43 PM RE: Speciálka v Il2-Å turmovik 1946
Avatar člena

Pip
Člen

Příspěvek: 82
Založený: 04.08.09
Bydliště: Pardubice
Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 45

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 53

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 54

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 57

Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 83

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 86

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 87


Úroveň upozornění 0
tak nejake ty reporty ze specialky, aby na vas dychla ta atmosfera v pohodÄ›

[quote][b]Robo napsal:[/b]

Tunaka moj lahko beletrizovany report, samozrejme silne stylizovany do pozicie primerane arogantneho americkeho pilota, v ziadnom pripade nereflektuje realne postoje chalanov z Letky 13 ani moje vlastne - my si nasich virtualnych superov vazime. Pri pisani nebol zraneny ziadny skrecok.

Zapisky velitela 61st FS

[b]I.[/b]

Uz skoro rok sme v tom zasranom Anglicku. Pocasie je hnusne, ale nie take hnusne ako jedlo. Chyba mi Iowa, chyba mi moja Lucy Lou. Tu sa clovek sice tiez dokaze zabavit, ale je akosi nuteny polavit v standardoch. Od vcera som mal dohodnute stretnutie s nejakou miestnou pipkou, ale ked som jej konsku tvar zbadal za denneho svetla (well, svetla v zmysle ako to len prekliata anglicka seda obloha dovoli), radsej som sa vyhovoril na 'stare bojove zranenie', dorazne si ukazujuc do rozkroku, a isiel som si trosku preplachnut drzku. Fakt nemozem uverit, ze som sa s tou zrudou muchloval v Bognor Regis. Aspon tu whiskey vedia robit. Ako tak. Pocasie je ako obvykle priserne... a vobec, co su to za nazvy - Bognor Regis alebo Tangmere? Preco sa miesta nemozu volat normalne ako doma - Davenport, Ankeny. Dokonca aj buranske mesto ako Council Bluffs znie popri tychto anglickych nazvoch ako pekne miesto kde sa pekne rozsupnut s nejakou fesnou buchtou. Ale zajtra ma byt pekne, cosi sa asi chysta, na zakladni je divny ruch. Mozno sa s chlapcami pojdeme trosku pozriet nad Francuzsko. Tam maju aspon poriadne baby a normalne jedlo. Vcera sme zase mali vytvor s nazvom Yorkshire pudding - kuchar na to bol hrozne pysny, ja mu ze kamo, ja chcem maso a nie nejaky poondiaty dezert. Doniesol trosku gumenej hovadziny s rozbabranym a mastnym kusom neforemneho cesta. Boze, preco si tychto ubohych ludi nenaucil robit poriadny steak. Mam toho plne zuby, chcem ist lietat a strielat tych zasranych nackov, kvoli ktorym som v tejto hnusnej vlhkej riti. Vcera na Tangmere pristali nejaki anglicki klauni na Spitfiroch - vravim ze sa daco chysta, lebo tolkoto ludi sa to nepremlelo za posledne dva tyzdne. Situacia v Europe je dobra, Nemec dostava na drzku, samozrejme ze je na jeho riti velky otlacok kvalitnej americkej kovbojskej cizmy. Bez nas by to tu nezvladli, chytraci. A tito pajaci sa pozerali na nase Jugy a trosku posmesne sa tym ich otravnym akcentom - Boze ako ja neznasam ako tu rozpravaju - pytali, ze ako sa nam v takej tazkej krave bojuje proti rychlym a obratnym one oh nines and one ninties. Sak sa smej ty hnup, ked ti zletim dole do 15 tisic feetov zachranit holu rit tak sa smiat prestanes, myslim si. Ale nestoji mi za to sa s nim natahovat, len sa mu drzo zaskerim do jeho chudeho fuzateho ksichtu a ponuknem mu Marlborku. Je 20 dni po vylodeni a pruhy na nasich Thunderboltoch uz chytaju celkom slusnu patinu. Zajtra od 05:00 mame pohotovost, idem spat skorej ako zvycajne.

[b]II.[/b]

[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/01.jpg[/img]

Budi ma telefon. Chvilu mi trva, kym sa zorientujem a zistim, ze nie som v Iowe ale stale v zasranom Tangmere. Su 4 hodiny rano, rychlo sa obliekam a idem si pre rozkazy. Ideme hore, hliadka nad beachheadom - asap boys. Motory mame zahriate, okamzite vsetci deviati startujeme a letime nad Normandiu. Ze to tych Fritzov este bavi, motaju sa tam v malych skupinkach, polovica je rada, ze vobec vie vzlietnut, ked aj vzlietnu hned dostanu na drzku a zase idu pristat alebo skor niekam riadene havarovat. Lietadla nemaju zle, ale v nasej vyske im mozme kludne vystrcit ukazovak kym im do **** nasekame par brokov. Naberame vysku a vzapati kurz, behom chvilky kreslime nad Kanalom devat ciar. Ked sa nejaky pochaby Nemec na tuto show zospodu pozera, moze si pekne precitat: FUCK YOU !! Dvojice su vyborne zlietane, trosku sa roztiahneme, nech pokryjeme co najvacsi priestor a behom par chvil opustame priestor Anglickeho radaru (Good luck, Household, over) a hlasime sa Radaru 2. Household na pozicii, vyska 30.000ft + heading jedna osem nula. Show us some God damn Jerries, will ya dude? Radar nas precizne navadza do roznych sektorov, Nemci sa nesmelo snazia nastupat si nad predmostie, ale vzdy sme vcas kde treba a po chabych pokusoch o boj sa pustia dole a zase si krvopotne nastupavaju. V tejto faze specialky sa neda predstierat nejaka historicka 'realita', clovek proste vie ze je v pocitacovej hre, ktora sa mu strasne drbe. Chalani za mnou maju namiesto kondenzaciek EKG nemeckych pilotov pod nami - ako skacu po oblohe, chat je plny nadavok na nefuncny teamspeak - Fokry co sa nam aj podari nestratit kvoli lagom nam odwarpuju a celkovo to vsetko stoji za hovno. Devat pilotov sa vozi nad Beachheadom a pokusa sa drzat priblizne v jednom sektore (rozumej nad Francuzskom). Pod nami sa mihaju 190-tky, aj sa dostavame do pozicie, ale strelba je stazena situaciou v hre. Nahodne mi dvaja preletia davkami, ale pokusy o prenasledovanie ci strelbu rychlo vzdavame, je to plytvanie municiou. Toto je horsie ako anglicke jedlo, stupame a plnime si nasu ulohu - sme jednou z koncatin babky, ktoru drzi na snurkach nas zrucny radarovy operator. Mame par kontaktov s nepriatelom, ktory trufalo hlada cesticky do nasho vzdusneho priestoru. Splhali sa po rebriku a my sme im velkym lesklym americkym kladivom mlatili po prstoch, ked sa dostali na posledne dve priecky. Chceli sme ich sice postrielat, ale aspon sme ich mohli postrasit.

[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/02a.jpg[/img]

Situacia so serverom sa gradualne zhorsovala, vsetci sme frustrovani a mierne nasrani, po hodine a pol suboja nie s nepriatelom, ale predovsetkym so serverom dostavame rozkaz k navratu na zakladnu. Sadnut a prezbrojit v ALG. Wait a minute... my sadame v Normandii? S nasimi Jugmi? Oukej, whatever dude. Sklesavam ako posledny a obzeram sa po oblohe - staci jeden nabudeny fokac a sme vsetci v riti. Zrazu asi prileti lietadlo, ktore tam nie je a zostreli Lava na finale. Ziadny kontakt ani strelba, proste sa rozprskne po oblohe a je hotovo. Vzapati Matwej skace z lietadla, ktore ktosi poskodil na stojanke. Parada, uz nas dakto vulchi na letisku - ale nikde nic nevidno. Oneskorenie servera znaci, ze strelec tam uz par minut nie je, nikto ho nevidi a ani neuvidi. Kolegovia cumia okolo a hlasia kontakt - Fw 190, udajne leti na sever a mizne pod vodou. Vyborne, protiponorkove operacie som si vzdy uzival - letim danym smerom a konecne vidim, ako sa nejake lietadlo s velmi kostrbatou trajektoriou pohybuje kdesi smerom kamsi. Nasledujem ho (samozrejme nie pod vodu) a snazim sa zufalo zabranit, aby nezabil celu letku prezbrojujucu este aspon 14 minut. Zrazu je tam kontaktov viac a okolo mna bzucia 3 Fockewulfy. Strielaju kamsi 800 metrov za mna a ja som velmi zvedavy, ako sa toto skonci - asi sa rozprsknem po oblohe nejakych 20 minut potom ako skonci suboj? Nemam radsej vyskocit? Proti trom lagujucim Fokacom moc sanci nemam, ale nastastie su to asi bitevnici, lebo sa nedokazu dostat do pozicie na strelbu - alebo im tiez skacem po oblohe a len sprejuju. Po dvoch troch manevroch som za nimi a na posledneho z nich prazim polpalciaky az kym sa cosi neujme a nespadne s mrtvym pilotom. Trosku mi stupne tlak ked sa dva doty letiece daleko pred nim zrazu ladnym warpom dostanu za mna, ale nastastie sa zase odwarpuju nazad a letia definitivne doprec. To sa na to mozem vysrat, na taketo bitky - idem sadnut na ALG a na finale mi utrapena hra pada a musim to cele restartovat. Snazim sa moc nenadavat, lebo vsetci este spia, ale s pocitom temneho vnutorneho hnevu si isem zaliat kafe a do notesu pisem vysledok prveho letu:

2 Jugy stratene, 1 pilot KIA a dalsi bez masiny vo Francii - a to len za cenu jedneho solpaveho Fockewulfu. A to nas este caka 15 minut prezbrojovania v Hot Zone a start z nej.

[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/01a.jpg[/img]

[b]III.[/b]

Household 1 to Radar 2 - sme pripraveni kedykolvek odstartovat. ''Household 1, tady Radar 2 roger that. Mame pro vas zajimavy ukol - na letisti v Grenville prave pristala skupina nepratelskych letadel.'' Happy days, boys. Rychly start, kurz dva dva devat, plniaci tlak 45'', 3500 otacok. Motory revu - sli sme bez bomb, nebudem riskovat ich pouzitie na serveri, ktory bezi s takouto latenciou. Mozno by buchli az v nedelu vecer. I z utoku palubnymi zbranami mam obavy, ale s tym sa nic neda robit. Ak to zacne nad letiskom lagovat a vsetci tam zostaneme, alebo budeme bojovat s neviditelnymi stihackami, tak sa na to vybodneme. Moralka je sice vysoka, ale prisli sme si zalietat a nie trapit sa. Po kratkom lete nachadzame letisko Granville, Radar 2, tu Household 1, sektor Alpha Echo four - utocime. Chlapi ideme do toho, kazdy jeden ciel. Nemci nestihli zareagovat, kym sa rozhuci sirena, tri Messerschmitty su rozstrielane na kasu, tri nemecke panicky si najdu ineho fesaka. Inak ti nemecki chlapci by sa vizazou celkom hodili k tym Anglicankam, nechcem nic hovorit... Plytvam zbytocne municiou - Befko najprv na klopkanie polpalciakov vobec nereaguje - co je cudne, tak drzim spust a drzim a drzim a az ked som daleko za nim dlhe kilometre od letiska, precitam si vysledok nasej bohumilej snahy. Nevadi, ze sme sa nemohli pokochat, hlavne ze si Befka daju 3 hodky pauzu. Pri opakovanom utoku horia dalsie dve One oh nine, vselico je na letisku rozstrielane alebo inak spustosene. Opatovne vsak pada radiove spojenie a od dalsich navstev letiska preventivne upustame. Pat znicenych mezkov a jeden specialny bojovy traktor - not bad, chaps, not bad at all.

[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/02aa.jpg[/img]

Stale bez spojenia menime kurz na sever a nad plazou opatrne nastupavame. Jeden pilot straca spojenie a pozvolna stupa do ionosfery - ako chlapi ja viem, ze som vam zdoraznoval drzte si vysku, ale netreba to prehanat... Radar 2 nas navadza nad Caen - stupajte do 25.000 stop, kurz 225. Rozumel, kurz dva dva pat, pred nami nic, ale za nami dole! Na osmej hodine ohnostroj hnusnych nemeckych granatov - chat je plny hlasok, nase Typhoony skaredo dostavaju na kakac od 190tok. Sice neskoro, ale padame tam - predsa ich v tom nenechame, proti presile nemaju sancu. V klesani prichadzam o wingmana - Kukulo nejakym nedopatrenim prichadza o kridlo a havaruje do mora. Neuveritelne, o chvilu neskor Toci hlasi, ze sa mu v mraku zlomil Thunderbolt a skace. (Dufam ze sa ti nezlomi padak voe) Server stale robi divy, Fokry strielaju do prazdna, vsetci skacu po oblohe, iba ja padam dole a stracam prehlad - popred cumak mi preleti kolmo hore Typhoon, chvostom preraza vzduch a miestami striela. Ti Anglicania su ozaj podivini. Behom par minut sme tu zo siestich ostali traja, jedneho vykopol server, dvaja sa rozbili v podivnych situaciach, ostal som sam a chce sa mi curat - uz rozmyslam, ze zavelim navrat na Tangmere a zvazujem koniec celej akcie, ked podo mnou preleti Fockewulf v zavese za Spitfirom. Skusam mu pomoct, z dialky zaklopkam na rameno halo tady Ju Es Ejr Fors, tak zacne noznicovat. Tak ja zacnem strielat. Ked zacne misto noznicovania dymit, nechavam ho svojmu osudu (aj tak warpuje pod vodu) a tocim na sever. Za mnou cisto, zvysna dvojica sa odputava tiez, ideme domov! Vtom dostavam zasahy odnikial, pilot zraneny, ovladanie rozbite, padam do mora. Nad svojim 'clup' vidim o pol minuty neskor preletiet lietadlo zurivo strielajuce do vzduchu aj do vody. Aha. No tak na to sa mozem viete co, hned zajtra idem nazad do Iowy.

[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/03.jpg[/img]

[b]IV.[/b]

V Tangmere je pripravena len jedna dvojica stihacov - podniknu nalet na letiste Evreux - v case preletu vsak pride hlasenie od vrchneho velitelstva, ze vsetky operacie sa kvoli zlemu pocasiu rusia, bomby odhodili na sklad paliva v Dieppe a vratili sa domov. Ja som zatial vypisal hlasenia, skocil pokecat s babami v kantine (fuj ale maju mrzke nohy tie Anglicanky, okrem takej jednej brckavej, ale ta ma zase male... sebavedomie), napisal som krasny list mojej Lucy Lou, I love you too, honey a podobne kecy. Od 16:00 opat drzime pohotovost.

[b]V.[/b]

Situacia na fronte sa vyrazne zlepsila, a to pocasim aj hardwarovo. Nenechajte sa zmiast - Anglicko je stale hnusne, ale da sa lietat. Situacia v kuchyni je bohuzial stale rovnako mizerna, ani kafe nevedia robit. Este ze sme ti Independence war vyhrali, myslim si - inak by sme rozpravali ako v stredoveku a zrali by sme pomlete pomlete oblicky v sladkom listkovom ceste ako ja teraz. Nebyt nas, uz sa tu davno dlavia nemeckymi klobasami, hovada jedny Anglicke. Dostavame rozkaz vykonat hliadku nad predmostim - okazmite startujeme, nase kridla su tak napchate nabojmi, ze lietadlo veselo hrka, ked pokyvem kniplom. Vsetko to vystrielam na tych zasranych Nackov, mojich osem rur sa uz nevie dockat kedy sa im poriadne ulavi. Stupame nad Normandiu, zanechavajuc za sebou dlhokanske ciary.

[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/04.jpg[/img]

Prelietavame do sketoru Radaru dva - ''Household One in position, Angels 34, over'' vtedy sa vsak nasa komunikacia vyrazne stazi nefunkcnymi vysielacka. Urcite francuzski saboteri. Alebo cinske tranzistory. Takto tu vojnu nevyhrame sefe. V nasledovnych minutach sa tulame nad plazami, nestretavame vsak jedine nepriatelske lietadlo - okolo nas sa mihnu dva Mustangy od Ronnieho, sem hore sa neodvazi ziadny Jerry, musime si po nich zletiet nizsie. Po hodine a pol hliadkovania zacnu chlapcov svrbiet prsty - komunikacia stale vyrazne obmedzena, situacia tu hore je vylozene stabilna, kdesi za nami sa nudia Spitfiry XIV, zlietame teda nizsie pozriet letisko Granville. Thunderbolt reve ako krava, ruti sa na travnatu drahu letiska. Fockewulfy! Chlapci vzlietaju! utocime! Kazdy si vezme jedneho a nazad hore! Hladam vhodny ciel - po drahe sa smerom na juh tarbavo rozbieha jedna oskliva one ninety. Ak vzlietne, v tomto sere ju pri zemi v zivote nenajdeme. Rovnam si ho do zameriavaca a pustam mu fesnu davku. Americke olovo ju presije hladko obratko od cumaka po chvost, vyberam dive, kutikom oka pozorujem podivnu hromadu srotu - pokrutene rozhasene Messerschmitty, kde sa tu len nabrali? Moralka je vysoka, moji boys hlasia dalsie zasahy na ciele, opakujeme utok. Vtedy Paul hlasi zasah na motor - tak predsalen nejaki stihli vzlietnut - drzme si vysku, letime prec. Viditelnost proti zemi je mizer.... PRASK vtedy sa otrasie cele lietadlo mohutnym zasahom - tazky flak buchol moc blizko, nefunguje mi kormidlo, v kabine mi syci glykol, chvilu som v soku, pustim knipel a pozeram sa na ruky,z rukavice mi crci tenky pramienok krvi, aj ked bolest necitim. Ano, si cely, ty hovado, ale ak sa nedas dokopy tak sa odtialto nedostanes. Otacam okriplenu Lucy Lou II nad drahu, a veru, vo vzduchu akosi privela lietadiel. Na zemi horia trosky po nasom utoku, ale dva nase Jugy boli tazko zasiahnute. Paul taha vlecku dymu a uz sa zanho vesia dalsi Fockewulf. Okamzite stacam, ale netreba - aj tak to nestihnem, navyse utocnik uz je kvalitne porcovany Macom. Nas kolega skotskeho povodu ma pri strelbe pekny zvyk preklinat svoju obet az do poslednej chvile a ja sa vyzivam v tomto procese az kym za sebou nevidim ohnivu gulu... Vsetci domov, kurz 0. Riadenie mi tuhne, nevzyera to so mnou dobre - zasrany nemecky flak, urcite mieril na daco ine, lebo takto sa ti babraci trafit nevedia. Rovnam do zameriavaca jedno postavenie eighty eight a nepustim spust kym z neho nie je hromada srotu a masa. To by stacilo, rovnam masinu na sever, pred ocami sa mi mihaju hviezdy. Samozrejme ze Americke, Ruske su hnusne ako anglicka noc. Kabinu, musim odhodit kabinu. Ked som bol maly, ostal som zakliesneny v bunkri, co mi tatko postavil na velkej ceresni na zahrade za domom. Nedali sa otvorit dvierka, nuz som sa hral na vazna, ale potom sa zotmelo a ja som sa strasne bal. Vyletel som cez okno a strom som zliezol skoro volnym padom. Ale to bolo v Iowe, teraz som v kabine mojho rozstrielaneho Jugu niekde nad zasranym Francuzskom. Konecne prekryt odlieta, do kridla ma zasahuje lietadlo za mnou - nejaky saso si chce strelit na zostreleneho Americana. Alebo ma chce zabit na padaku, len si posluz, Jerry, hore si na mna nevystrelis. Skacem a som starsne malicky, mensi ako nemecke granaty. Padak sa otvara len tak tak, som ani nie 6 mil severne od letiska a predstava, ze by som skoncil ako POW sa mi vobec nepozdava. Dopad bol velmi tvrdy, v usiach mi zvoni, nepocujem hluk, skor citim trasenie. Ci to sa trasiem ja? Niekto strasne nahlas dycha. Taham padak, v ruke zvieram pistol. Viac sa mi to pacilo, ked som mal zbrani osem, ale pilot si obcas nenavybera. Skryvam sa v podivnom poraste. Prisambohu, ze take kriaky v Iowe nemame, ked sa Jerry priblizi, postrielam ich ako plechovky na dvore s tatkom. Ruka ma zacina boliet, nikto nechodi, sero mi tentoraz vyrazne pomaha. Do rana vydrzim. Vsetko vydrzim. Urcite maju co robit s hurhajom, ktory sme na letisku sposobili, mozno si myslia ze som ostal v lietadle. Lucy Lou II, krasny strieborny stroj s novou kabinou - Cadillac medzi lietadlami. Chlapci ma v tom nenechaju. O hodinu utrpneho cakania pristava male lietadlo. Caka v poli, toci sa na vzlet Sentinel! Americky sentinel. To je blazon! Bezim co mi sily stacia a o chvilu som v kabine. Pilot je flegmaticky dlhan s prezyvkou Paulus, vraj je z New Jersey, co mimochodom mnohe vysvetluje. Podava mi ruku a pyta sa, ci som zraneny. Let! Let ty blazon, mozno uz startuju. V klude sa usmieva a uz o chvilu sa odliepame. Lize vrcholce stromov, o 20 minut sme doma, hovori mi ked dopijam posledny hlt z jeho ploskacky. Ja sa s tebou tak strasne ozerem.

[i]Vazena pani .......... S polutovanim Vam oznamujeme, ze Vas syn ...... zahynul pri odvaznej zachrannej akcii ...... sa dostal pri pristati do tazkej turbulencie ............ pohrebny obrad so vsetkymi poctami ......... na vojenskom cmiteri v Carentan.[/i]

VI.

... to be continued[/quote]

[quote][b]Farky napsal:[/b]
[quote]Z deníku velitele 62nd Fighter Squadron USAAF …

[b]Sobota 16. června 1944[/b], letiště Beaulieu (Anglie).

Budí mě vůně kávy, otevírám jedno oko. Na okraji postele sedí moje oblíbená WAAF a v ruce drží velký hrnek z kterého se kouří. „Čas vstávat“, pronese zvonivým hlasem. Zmůžu se jenom na „Díky zlatíčko“, pokládá kafe na noční stolek a mizí pryč. Asi jde vzbudit zbytek squadrony. Podívám se na budík, ten ukazuje nechutných 3:25.Člověk se ani nemůže pořádně vyspat, zkurvená válka …

Mířím v polospánku do umývárky, chladné ráno mi okamžitě naplno připomíná že nejsem doma na Floridě, ale v Anglii. Risknu pohled do zrcadla, kouká z něj na mě utahanej a nevyspalej chlápek. Chvíli trvá, než si uvědomím že ta troska co na mě civí jsem já.

Podívám se na svoje náramkové hodinky a zjištuju, že čas našeho briefingu se blíží. Rychle se oblékám a mířím ke stanu, kde už jsou shromáždění všichni piloti. Než vstoupím dovnitř, dopřávám si ještě chvilku sám pro sebe. Zapaluju si cigaretu a plním plíce kouřem, pak už na tuhle moji neřest asi nebude čas. Odhazuju nedopalek do trávy pokryté ranní rosou a vejdu na briefing. Zpravodajský důstojník provádí rychlou instruktáž, mise je jednoduchá – bombardovat pomocí plného pumového nákladu letiště Octeville u Le Havru, poté nastoupat a posílit vrchní krytí našeho předmostí v Normandii. Starosti mi malinko dělá blízká přítomnost Le Havru, flak tam určitě bude intenzivní…

Krátce před 4:00 se letištěm rozburácí řev našich osmnáctiválců. Zatímco zahříváme motory, pozorujeme vzlet squadrony Lightningů. Přeju jim rádiem Good Luck. Pojíždíme opatrně na start, kdybychom se teď srazili nemáme šanci vyváznout žíví. Pod trupem nám visí „tisícovky“, pod křídlem dvě „pětistovky“, při kolizi jasná smrt. Konečně jsme seřazeni na prahu dráhy a já můžu dát povel ke startu. Thunderbolt se líně rozbíhá, těžce naložený jde do vzduchu jen neochotně. Kola se s bouchnutí zaklapnou do křídla, ubírám plyn aby mě ostatní dotáhli. Během pár okamžiků jsme zformovaní, čas ohlásit se radaru – „Radare 1 Platform 1, jsme po startu a míříme do Francie“. Čeká nás překvapení, ve sluchátkách se ozývá příjemný měkký ženský hlas: „Dobré ráno Platform, vidím vás, pokračujte kursem 130“. Na frekvenci naší squadrony to jen zahučí, nic nedokáže chlapi vzpružit tak jako ženská.

Šplháme se do dvaceti tisíc, cesta přes Kanál nám celkem ubíhá. Vyházející slunce osvětluje svými prvními nesmělými paprsky mraky a mořskou hladinu. Za jiných okolností bych si tu až kýčovitou scenérii vychutnával, dnes ale ne. Dnes budem zabíjet a možná budem zabíjeni. Konečně vidíme francouzské pobřeží, rozdávám poslední instrukce. Vedu svoji squadronu tak, abychom po útoku stoupali nad předmostí. „Letiště Octeville, na jedné hodině“. Konečně, necítím se ověšený vůbec dobře. „Rozuměl, jdeme na to“, houknu do rádia a potápím Thundera přes pravé křídlo do téměř střemhlavého letu. Vedu do útoku druhou trojici, rychlost letu narůstá a začínám mít trochu strach, aby se mi letadlo nerozpadlo ve vzduchu. První trojice se zbavuje svého smrtonosného nákladu a míří nad moře, teď jsme na řadě my. Odhazuji všechny pumy a rychlostí 600 mil v hodině přelétám německé letiště. Jen stihnu zaregistrovat, že zprava střílí rychlopalný flak, jediná obrana letiště. Nemůžu pozorovat výsledky svého útoku, sedím v Razorbacku a z něj není dozadu vidět téměř nic.

Rychle pouštím cíl z hlavy, jeden z mých pilotů je v problémech. Hlásí ustřelené pravé křídýlko. Prohledávám očima oblohu a nedaleko zahlédnu Thuderbolta táhnoucího za sebou úzký proužek unikajícího paliva. Doháním ho a naskýtá se mi děsivý pohled na poškození – pravé křidélko a celý pravý stabilizátor chybí, zadní část trupu je posetá dírami. Naštěstí samosvorné nádrže projednou zafungují tak jak by měly a únik paliva se po chvíli zastavuje. Předávám velení svému zástupci a doprovázím nešťastného pilota poškozeného T-Boltu do Anglie. Společnost nám dělá ještě jeden člen naší squadrony. Přemýšlím co se stalo, lehký flak tohle nemohl způsobit, těžký flak tam nestřílel. Teprve dlouho potom mi to dojde – musel to způsobit výbuch pumy někoho před ním. Měl obrovské štěstí, že seděl v „tanku“ jménem Thunderbolt, jinak bych určitě musel psát dopis jeho rodině začínající slovy „S velkou lítostí vám oznamujeme, že váš syn ….“ . Zatímco se za monotóního zvuku motoru suneme nad vodou zpět do Anglie, zbytek 62nd FS naváže kontakt s nepřítelem. Posloucháme krátké utržkovité volání z rádia, tak typické pro vzdušný souboj, snažíme se domyslet jestli má navrch naše jednotka a nebo Luftwaffe. Potlačuju nutkání obrátit zpět do Francie a jít našim na pomoc. Už vidíme břehy hrdého Albionu, nedaleko základny pilot opuští zmrzačený letoun. Já a ještě jeden doprovodný letoun v pořádku sedáme na letišti. Okamžitě k nám přiběhnou mechanici a připravují naše stroje k dalšímu letu. Zůstávám v kokpitu a poslouchám rádio. Zbytek mých lidí je už na cestě domů, vezou si jeden potvrzený sestřel Focke Wulfu. Ztráty žádné, zatím …

Opouštím svého Thundera a zapaluji si cigaretu. A už jsou tady, řadí se na okruh a sedají. Všichni už sedí v pořádku na zemi, zbývá poslední stroj. S hrůzou pozoruji, jak mu při dosednutí praská pneumatika a jak sebou smýkne na stranu. Rachot drceného kovu a kostí se rozléhá naší základnou, z letadla je během chvíle ohnivá koule. Zkurvená válka …

Velitelství nás opět žene do vzduchu, naším úkolem bude výškové krytí předmostí. Ptám se logistika, kde jsou ty slíbené přídavné nádrže. Se sklopeným zrakem odpovídá, že díky administrativní chybě poslali naše nádrže na jinou základnu, ale že na tom pracuje. Skvělý.

Startujeme tedy bez přídavných nádrží, osm Thunderboltů. Opět nás provází hlas Terry, radarové operátorky. Nedaleko Francie nás předává Radaru 2 a přeje hodně štěstí. Radar 2 okamžitě nařizuje změnu kursu, točíme ve výšce 20 000 ft vlevo na kurs jedna dva nula. Po pár okamžicích se Radar 2 ozývá znovu „Platform točte na kurs jedna osm nula a stoupejte, nepřítel přímo před vámi“. Posouvám páku plynu více dopředu a v téměř stejném okamžiku se mi ozve do sluchátek „Kontakty na jedný hodině vejš“. Cože, vejš? A do hajzlu. Už je vidím taky, čtyři rozjeté Fw 190. Stáčejí se za náš vedoucí roj, tohle není dobrý. Snažím se prorvat páku plynu až do motoru a stoupu v mírné pravé zatáčce. Jdou po Platformu 1-3 a 1-4. Pronásledovaná dvojice volí únik klesáním, snažím se je najít vizuálně. Marně. S úlevou zaslechnu, že je pouštějí. Dochází ke krátké potyčce, kdy získáváme nad Němci rychle navrch. Ty po ztrátě výhody výšky raději mizí letem k zemi. Snažím se dát dohromady svoji jednotku, ale atmosférické podmínky se rychle zhoršují a není možné se udržet ve formaci, natož vést nějakou bojovou činnost. Přesto si protrpíme další půlhodinu hlídky, během které přemýšlím co si počneme když na nás zaútočí stíhači v této situaci, kdy jsme zbaveni svých jediných výhod – počtu a týmové práce. Naštěstí už nepřítele nepotkáváme, i když se nás na něj snaží radarový operátor navést. Navíc nám občas vypadává rádio. Teprve odlet domů kursem tři šest nula ukončuje toto trápení. Sedáme v pořádku doma a velitelství nás střídá čerstvou jednotkou…

Další vzlet je plánovaný na 12:05, piloti mojí squadrony se začínají scházet u brány základny v 11:30. Seržant si dlouze prohlíží naše průkazy, dovnitř nás nepouští. Dlouze někam telefonuje, asi si něco ověřuje. Trvá téměř půl hodiny, než se všichni dostaneme dovnitř. Běžím sprintem na velitelství pro rozkazy, máme okamžitě vzlétnout s pumami a podpořit frontu u St.Lo. Když přicházím k našim mašinám, nestačím se divit. Piloti rozpačitě postávají u svých Thunderů, nikde není v dohledu jediný mechanik. Zjišťujeme, že nejsme připraveni k letu. To se tady dneska všichni zbláznili? Oni snad šli na oběd aniž by nám připravili éra! Trvá dlouhé minuty, než se s úsměvem na rtech loudavým krokem a s rukama v kapsách objeví první skupinka mechaniků. Tak to teda ne! Popoháním je nadávkama i kopancema, už jsme měli být dávno ve vzduchu. Kouknu na hodinky, je 12:35. Fajn, teď už jsme měli být nad cílem, místo toho tu trčíme a teprve nás vyzbrojují. Šéf letových operací jde venčit svého psa a je velmi překvapen, že nás tu ještě vidí. A nedá se říci, že je to pro něj překvapení příjemné a také mi to dává najevo.

Je už 12:45, když se kola našich Thunderboltů odlepují od betonu vzletové dráhy. Pokud byly dopoledne atmosférické podmínky nepříjemné, tak teď už jsou strašné a naprosto neletové. Rádio spíše nefunguje než funguje. Přesto to nevzdáváme a jednotlivě se snažíme dostat do Francie, tam nás potřebují. Právě když zahlédnu na obzoru mlhavé obrysy francouzského pobřeží, dostávám rádiem zprávu o okamžitém ukončení letových operací. Přistáváme ve strašném marastu. Zkurvený počasí, zkurvená válka…

Jdu na velitelství pro instrukce. Je mi oznámeno, že v 16:00 se snad počasí umoudří a budeme moci do vzduchu. Na 15:15 je svolána porada štábu a velitelů squadron. Potvrzuji svoji účast a jdu instruovat své piloty. S klidem jim oznamuji, že půjdeme na start zřejmě v 18:00(!) a dávám jim do 17:00(!) rozchod. Pak zamířím na ubikace, tam sebou prásknu na postel a okamžitě upadám do něčeho, co by se dalo nazvat spíš bezvědomím než spánkem. Svlékaním letového úboru se nezdržuji…

Je 16:45 a nademnou se opět sklání zelenooký anděl v uniformě WAAF s kávou v ruce. Poměrně dobře naladěn vstávám, ještě než opustím důstojnickou ubytovnu seberu jen pro jistotu ze stolu papír týkající se přerušení operací. Cestou na velitelství se na to lejstro mimoděk podívám a do sítnice se mi vypálí – [color=red]PORADA V 15:15, ZAHÁJENÍ LETOVÝCH OPERACÍ V 16:00![/color] Já sem takovej idiot, tohle je na polní soud! Měl bych jít okamžitě na HQ, ale nejdřív jdu za mými piloty. Je to možná naposledy co je uvidím, maximálně že bych je později třeba zahlédl přes mříže mojí vězeňské cely. Už vědí co se stalo a pobavilo je to. Nesdílím úplně jejich dobrou náladu a jdu si nasypat kýbl popele na hlavu k veliteli. Mám štěstí, je shovívavý a uklidňuje mě tím že se vlastně nic nestalo, že jsme stejně zatím drženi v záloze. Padá mi kámen ze srdce…

O hodinu později přicházejí rozkazy, naším úkolem je poskytnout výškové krytí nad předmostím. Přichází dobrá zpráva, během přestávky v letových operacích konečně dorazily na základnu přídavné nádrže, to zvýší naši užitečnost. Lezeme do mašin, během pár minut startujeme a míříme opět do Normandie. Počasí je nádherné, je to obrovská změna oproti dopoledni. Rádio ale stále zlobí, vypadává nám stále častěji. Po příletu nad předmostí zjišťujeme, že nebe tu momentálně zcela patří Spojencům. Hlídkujeme mezi Caen a Isigny sur Mer. Jsme informováni o nepřátelské aktivitě u Vire, letíme to prověřit, nicméně na Luftwaffe nenarážíme. Část jednotky, včetně mě, se dostává až téměř k Avranches. Koutkem oka zahlédnu něco na mraku, otáčím Thunderbolta směrem k možnému kontaktu. Sakra, ztratil jsem to. A tak ne, zase je zahlédnu ve výšce mraků. Oznamuji svoji pozici zbytku jednotky a popoháním svoji P-47 vpřed. Už dokážu identifikovat nepřítele, je to čtveřice Bf 109. Rozhlížím se, jestli nepadám do pasti, ale mimo svého wingmana nikoho nevidím. Trochu pod ně, ať se jim dostanu do slepého úhlu, to je ono. Za pár vteřin budou na dostřel, jde to dobře. Ale nééé, poslední ze „stodevítek“ se obrací prudce na záda a míří dolů, ostatní ho za okamžik následují. Jsem zklamaný, ale nemám čas se zabývat promarněnou příležitostí, nesmím udělat chybu. Stoupu do bezpečné výšky, brzy se ke mně připojuje zbytek squadrony. Ta čtveřice Němců je bůhví kde. Ustupujeme na sever, nerad bych aby nás tady odřízli.

Najednou se do sluchátek ozve „Mám za sebou befko, potáhnu ho dolů“. Kurva, kde? Kdo? Už to vidím, Thunder v pravé klesavé zatáčce, na něm visí dva Bf 109. Tahá je přímo pod nás, jsme v ideální pozici. Padám dolů, Němci se mezitím rozdělují. Vybírám si toho co zůstal nahoře, rovnám ho do zaměřovače. Jdu mu přímo na šestou, doufám že se mi malinko natočí jak bude koukat dolů na svého vedoucího a já mu naložím do motoru. Tolik štěstí bohužel nemám, letí pořád rovně. Co se dá dělat, stisknu spoušť a mých osm Browningů začne plivat oheň. Dvousekundová dávka, střely mizí v befku, bohužel bez viditelného efektu. Tak ten bude jen mírně poškozený, i když z něj lítali kousky plechu, škoda. Piloti Luftwaffe jsou již teď ve velké nevýhodě, jak početní, tak poziční. Obracejí své Bf 109 na záda a mizí k zemi.

62nd Fighter Squadron se znovu spojuje v kompaktní celek, problémy s rádiovým spojením dosahují vrcholu snesitelnosti. Slyším polovinu jednotky, mě slyší tak tři lidi. Operátor radaru se nás snaží navádět na nepřítele, my ho slyšíme, on nás ne. Pak už se odmlčí i on a musí nám rozkazy předávat morseovkou. Žádá nás o přeladění frekvence, bohužel za letu to není možné uskutečnit. Opět se trápíme, přesto se snažíme vést nějakou bojovou činnost. Jde to špatně, můžeme se spoléhat jen na náhodu. Ubývá světla, proto obracíme směrem domů a kolem 20:00 přistáváme. Mechanici slibují, že přes noc dají naše rádia dohromady. To doufám, takhle jsme nad Normandií k ničemu. Jdu si dnes naposledy na velitelství pro rozkazy. Máme jít do vzduchu zítra v 5:00. Ach jo, zase si nepřispím, zkurvená válka …

Pokračování příště ….[/quote][/quote]
[quote][b]1stCL_Fucida napsal:[/b]
[quote]Report velitele [b]I./JG 26[/b]
[i]Maj. Hans von Schrenk[/i]
[u][color=blue]Perseus 1[/color][/u]


Velení nás probouzí ke 4. hodině ranní. 3. Staffel JG 26 se má postarat o hlídání Normandie. K dispozici máme 14 pilotů i s letouny, další dva kvůli technickým problémům do operací odstartovat nemohou.

[b]1. let:[/b]
[i]...aneb kterak Perseus facku dostal:[/i]

Formujeme se na start z letiště Rouen, je asi 4:30. Řídím provoz a naviguji všechny naše stroje při pojíždění. Na letišti vládne čilý ruch - právě se vracejí noční stíhači a nadšeně mávají křídly. Takže úspěch! Pomáhám nočním letcům s přistáním a doufám, že jako Perseus neuděláme ostudu a půjdeme právě ve šlépějích nočních úspěchů Luftwaffe. Vzlet probíhá bez potíží a za pár minut už ladíme oblastní řízení II - Caen. Jsme vysláni až do výšky 8000 m, odkud máme dohlédnout na operace pozemních vojsk a vyplnit čas příchodu dalších stíhacích jednotek. Z radaru dostáváme informace, že nepřítel se houfuje v oblasti jihovýchodní Anglie a nějaké stroje vzlétly již i z polních letišť na pobřeží Normandie. Rozdělujeme jednotku na dvě skupiny, jedna letí do oblasti Le Havre, kde se střetává s nepřítelem a bohužel bez nároku na sestřel utrpí první ztrátu naší jednotky během operací.
Já v čele druhé skupinky - Schwarmu - operuji nad spojeneckými letišti a ještě trochu severně. Jsme navedeni na dvojici dvou nepřátelských letadel. Thunderbolty! Máme drobnou převahu výšky a pouštíme se do nich. Boj nepřijímají, potlačují své stroje a klesají prudce do mraků. Chvíli se snažíme o pronásledování, ale rizika jsou příliš vysoká, navíc jsme potřební jinde. Obracíme zpátky k Francii a vracíme se do předepsané výšky. V tuto chvíli se dozvídáme o potížích druhé části naší jednotky, která hraje vzdušné šachy s nepřítelem. Přilétáme na místo, během několika minut se formujeme. Dostáváme nové rozkazy k hlídce nad letišti ve výšce 7 km. Vypadává mi radiostanice, mocně mávám křídly a naznačuji předání velení. Formace se při potížích s komunikací trhá a znovu seřazuje, na chvíli se mi daří navázat spojení a velím k návratu na naše operační letiště. Ano, je jím Vire...následujících 40 hodin bude prožívat peklo. Míříme na jihovýchod, čímž se snažíme zmást nepřítele. Vyklesáváme pod 300 m a u země obracíme právě nad Vire.
Přistání po 120 minutách letu probíhá bez zbytečných dalších ztrát. Perseus na zemi čeká ledová sprcha. Výkon nebyl dobrý, poletovali jsme tam jako kašpárci, navíc jsme sami dovolili nepříteli sestřelit jednoho z nás. To už se nesmí opakovat! Mašiny jsou přezbrojovány, piloti se chystají do další akce.

[b]2. let:[/b]
[i]...aneb kterak Perseus sebevědomí získal:[/i]

Vzlétáme okolo 7. hodiny ranní v počtu 12 strojů. Nízkým letem míříme k městu Flers, ladíme oblastní řízení II, hlásíme pozici a stoupáme k severu. Oblastní nás navádí nad Lisieux, poté Caen a dále do západu až nad Saint Lo a k Cherbourghskému poloostrovu. Opět se stáváme figurkou na neviditelné vzdušné šachovnici. Dostáváme informace o nepřátelských formacích severně i východně od nás, zpravidla ve stejné, nebo vyšší výšce. Radar hlásí, že nepřítel je i ve výšce okolo 11 km, tam se s našimi Focke-Wulfy nedokážeme dostat. Už nad 9 km téměř neudržíme formaci a účinně bojovat dokážeme maximálně do 8 km.
Vyklízíme své pozice do jihu. Opět blbne vysílačka a vzájemně se ztrácíme. Následuje nekonečné formování u Grainville, pak přelet k Falais a opět na sever ke Caen. Piloti jsou rozrušení, všude nad námi jsou hlášena letadla, oblastní zuří, že nepřítel operuje všude nad Francií a my sami mu nedokážeme zabránit. Naštěstí nás již pomalu doplňují dvě Staffeln z JG1.
Situace se mění, návodčí nás navádí na relativně nízké kontakty. Jsou jen kousek od nás a dokonce pod námi. Čtveřice Mustangů! Volám Horrido!!! a v čele Focke-Wulfů útočím. Začíná krátký, ale intenzivní souboj. Dva Mustangy sestřelují moji piloti. Sám sleduji třetího jdoucího za 190kou, tisknu spouště, kanony duní a stroj se otřásá. P51 ale jen prolétá dávkou a trochu vyplašeně utíká a mizí v mracích. O pár vteřin později zjišťujeme, proč Mustangy souboj přijali! Přímo pod námi je jimi poseto celé letiště, zřejmě chránili své kamarády při přezbrojování. Předávám informaci na oblastního a ten okamžitě velí k útoku. Spolu s Perseem 4 zůstávám nahoře a kryju oblast, kdyby se přeživší dvojice P51 chtěla vrátit. Ostatní Perseové se vrahjí na bezbranné stroje, které se pokoušejí pojíždět a nouzově vzlétat. Po minutě je po boji, na zemi hoří snad 12 vraků. Rázně stahuji Persea do jihu a do nulové výšky. Po hodině a půl nám zbývá benzin tak akorát na bezpečný návrat. Tentokrát přistáváme částečně na Grainville a částečně na Vire. Někdo láme podvozek, úplně beze ztrát to tedy není, ale nálada převládá pozitivní.

[b]3. let[/b]
[i]...aneb pomyslný vrchol Persea?[/i]

Startujeme mezi 9. a 10. hodinou dopolední. Mise bude krátká, ale o to intenzivnější. V tuto chvíli o tom ale ještě nemáme potuchy. Díky doplnění jednoho pilota jsme opět v plné síle. Nad naším letištěm Grainville se chystá k přistání 8./JG 1 - jednotka jistého Petera "Berryho" Koschka. Přistávají nám přes hlavu, ale neohrožují nás. Až o pár minut později zjišťuji, že nad letištěm ponechali hlídkovat ve velké výšce maou formaci vlastních letadel. Nepříteli musejí na radaru doslova zářit. Tím je Grainville prozrazeno! O pár minut později je 8./JG 1 za tuto chybu potrestána útokem, my jsme však již pryč.
V čele osmi strojů letím z Grainville, nad Vire vyzvedáváme další Schwarm a přes Flers míříme k návodčímu. V rádiu vládne uvolněná atmosféra, víme, že jsme nepříteli udeřili tvrdou ránu. Stoupáme. Návodčí nás seřazuje v oblasti Falais a pak nás vede přes Le Havre až ke Caen. Informuje nás, že jsme pronásledováni menší skupinou nepřátelských stíhačů. Pýchá předchází pád, nepřítel útočí a daří se mu jedinou dobře mířenou dávkou poslat jeho letoun k zemi. Příliš pozdě přišlo varování jeho Rottenfliegera, příliš pozdě se sám nešťastný pilot otočil, aby spatřil blížící se zkázu. Jsou to Spitfiry, s převahou výšky a rychlosti se do nás pouští, ale my se vrháme na zuřivou obranu. Jeden je záhy sestřelen jedním naším pilotem, druhý dělá chybu a dostává se do středu mého zaměřovače, srovnávám křídlo a předsazuji. Z hlavní se zableskne a ozve se krátké "buch buch buch". Stopovky míří ke Spitfiru a vpíjí se do něj. Pozoruji pásahy a vidím, jak Spitfire pouští pruh glykolu. Asi až teď si uvědomuje, v jakém je nebezpečí, snaží se obrátit stroj na záda a zmizet, jenže jsem okamžik před ním. Znovu tisknu spouště, znovu zlověstné "buch buch buch", plameny šlehající z hlavní ozáří na okamžik kabinu...a pak už následuje jen výbuch a žhavá koule. Zbytky Spitfiru se snášejí k zemi severovýchodně od Caen. Formujeme se nad vyloďovacími plážemi. Návodčímu se daří uzavřít past. Piloti z 5./JG 1 se dostali do zuřivého nízkého souboje se Spitfiry, Thunderbolty a Typhoony, pokoušejí se vyvázat a my máme toto vyvázání umožnit. Máme je! Volám do útoku, sám zůstávám s jedním rojem poněkud výše. Nikdy nevíte "co kdyby". V tom přímo podemnou prolétá Typhoon obracím mašinu a po pár vteřinách už sedím za ním. Střílím ze všech hlavní, ale zásahů je málo, nepřítel potlačuje a mizí v mraku. Znovu zaujímám pozici mezi výškovým krytím. Další Typhoon podemnou! Podobnou chybu už neudělám, připravuji dokonalou pozici a z bezprostřední blízkosti vypaluji smrtelnou dávku. Nepřátelský stroj se rozpadá ve vzduchu a trosky padají do moře. Mezitím úřaduje zbytek hrdé jednotky u země. K hladině se řítí hořící Thunderbolt, po chvíli se o ni tříští několik Typhoonů, snad i nějaký Spitfire končí v ohni vyslaném jedním z Perseů. Oblastní varuje před výškovými stíhači, kteří se k nám stahují, sám ztrácím přehled a okamžitě rozkazuji odlet v nulové výšce do jihu. Tři, nebo čtyři Typhoony se nás pokoušejí zastavit, zpomalit, či jsou pouze zmatené... Nad Bayeux jsou během minuty dva sestřeleni, třetí jižně od města napadá poněkud opozdilého Persea 4. Ten ukázkově uhýbá a pomocí křidélek se vyhýbá i druhému a třetímu útoku. Jenže v tu chvíli už jsem v čele ostatních Focke-Wulfů na místě i já. Typhoon se dostává do křížové palby snad pěti Fw 190. Ještě se chvíli marně brání, pak dostává zásahy na motor. Vidíme, jak se mu zastavuje vrtule. Obracím JG 26 do jihu a necháváme jej svému osudu. Věříme, že nouzově přistál.
Následuje pokračování v hlídce nad Normandií ve výškách okolo 5 - 6 km. Po dalších 30ti minutách za vítězných pokřiků sedáme postupně na Vire. Bohužel i zde bude celkový úspěch zahalen černou kaňkou. Perseus 9 nezvládá přistání a naráží do jednoho z dozbrojovaných Focke-Wulfů. Perseus 11, alias Orel z Gyancourtu (Gyancourt je naše zásobovací letiště, odkud dostáváme nová letadla) rozbíjí svůj první Focke-Wulf při přistání a připravuje se na svůj první přelet. Další pilot láme podvozek. Budeme připraveni v počtu 8, žádám o hodinu volna, které (zřejmě za odměnu) dostávám. Využívám polní sprchy, hodím do sebe pár soust. počasí nad Normandií se však značně zhoršuje, naše Focke-Wulfy obdrží zákaz startů, letiště Vire stejně jako ostatní německá letiště jsou ozavřena. Po krátkém čase obsluha radaru hlásí omezení a ukončení operací i ze strany nepřítele.

[b]4. let[/b]
[i]...aneb nepřítel jménem radiostanice, nepřítel jménem turbulence![/i]

Nebe se protrhá okolo 16. hodiny. Přichází rozkaz naložit na stroje pumy. Povzdech nesoucí se místností je doslova hmatatelný. Zvládáme postavit 8 letounů. Skupina dalších čtyř přelétá ze záložního letiště a míří k Vire. Vzlétáme okolo 16:30. Jen pár metrů nad zemí vlétáme do silných turbulencí, s pumou nic příjemného. Cílem jsou tanky jižně od Carentanu. Návodčí hlásí množství nepřátel severně a samozřejmě výše. Držíme se ve výšce stromů a letíme po silnici, na které je máme hlášené. Nacházíme a velím do útoku. Zvedáme mašiny do prudkého stoupání, obracíme a už se na ně spouštíme. Závěsník jen cvakne a puma se odpoutává. následuje výbuch a zvednutý mrak prachu. Tanky halí i další čtyři výbuchy, ale nenzičili jsme nejspíše jediný. V tu chvíli vidím ze severu padat tečky, zpropadené rádio! Ztratili jsme kontakt s návodčím i s druhým rojem, shodou okolností se první roj slyší. Stahujeme se k Saint Lo, ale minimálně čtyři P38 jsou nám v patách. Nemáme ani rychlost, ani výšku. Trojka odhání nepřítele ode mě, čtyřka od dvojky. P38 obracejí a mizejí do severu. Formuji čtyři stroje, se kterými držím rádiový kontakt. Stoupám a nenaváděn návodčím vyhledávám alternativní cíle. Komunikaci se podaří obnovit asi po deseti minutách. Návodčí velí na nepřátelských Schwarm letící asi v 5 km jižně od Carentanu. Udává nám jejich pozici a já sám připracuji své stroje do útoku. Druhá dvojice se při další ztrátě spojení poněkud opožďuje. Už je mám! Čtyři letadla v těsné formaci přilétají z prava asi o kilometr níže. Rottenflieger vzrušeně křičí: "Vědí o nás, oni o nás vědí!". Přesto se ve dvou rozhoduji napadnout čtyři...a již za pár vteřin zjišťuji, že opak byl pravdou. Slétám mírně pod ně, Spitfiry! Eliptická křídla se rýsují proti nebi, vteřiny se táhnou celou věčnost, ale Angličané zjevně okolo 17. hodiny myslí spíše na čaj, než na Krieg. Příliš pozdě reagoval poslední pilot na zadunění mých zbraní, příliš pozdě zatáhnul za knipl...teď hořící padá k zemi. Lehce kopnu do pedálů tak jako tisíckrát předtím, korekce pákou, méně plynu a druhý Spit vyplní čelní štítek mého Focke-Wulfu! Prásk, obrovská exploze! Další dva Spitfiry konečně zjišťují, co se děje a potápějí to. Jdu za jedním, druhého se drží můj Kaczmarek. Jeden Spitfire uniká do mraků, posledního po pár vteřinách dostává druhá Rotte, která přilétá na místo. Posledního přeživšího chvíli hledáme v mracích, chvíli dokonce letí za mnou, ale nakonec je pronásledování neúspěšné a necháváme ho být svému osudu, Perseus je potřeba jinde. Následuje obligátní hlídkování a vzdušné šachy s početnějším nepřítelem letícím ve větších počtech ve vyšší výšce. Nic, co by nám dělalo vrásky. Naše sebevědomí dosahuje maxima, naše výsledky jsou vynikající. Perseus je na vrcholu. Přibližně po 90ti minutách přistáváme po obligátním hloubkovém letu na Grainville a začínáme přezbrojovat mašiny.

[b]5. let[/b]
[i]...aneb přichází soumrak[/i]

Perseus je opět v plné síle, budeme nejspíše schopni nasadit 10 - 12 strojů. Těšíme se na poslední operaci dne. Je krátce po 18. hodině. Stroje jsou dozbrojené a my na Grainville právě zahříváme motory. Sirény! Na severu se objevují tečky, dvě, ne čtyři letadla...možná více, Aténa pozdě volá, že nad námi krouží výškové zajištění. Křičím na ostatní rozkaz k okamžitému startu, stroj se rozjíždí a drncá po travnatém letišti. Doufám, že do ničeho nenarazím. Odlepuji se těsně před hájem kousek za letištěm. Mířím nad flak, ten otáčí hlaveň přímo proti mně, už z ní létají plameny a ocel. Těsně pod trupem mi mizí dávka, nepřítel je blízko! Zasouvám podvozek, obracím do východu a instruuji i ostatní. Zároveň s námi vzlétají i bitevní Focke-Wulfy SKG 10, všichni chceme bránit naše letiště. Jeden bitevník je zničen na zemi, jeden snad při vzletu, Persea se zatím štěstí drží.. Po minutě, možná po dvou obracíme mašiny zpátky. Řítíme se na Thunderbolty, dostávám se za jednoho, který se snaží uniknout na sever, desítka - Krak, je těsně v mém závěsu. Střílím, výbuchy mých kanonů pokrývají celou plochu nepřátelského stroje. Ten již kouří a možná neřízen padá. Krak mu dává ránu z milosti a o vteřinu později se Thunderbolt tříští o zem. Nad letištěm se podařilo sestřelit další dva nebo tři útočníky. I u nás si však boj vyžádal svou daň. Jeden z Perseú nezvládá souboj a jeho letoun se láme o zem, jeden z dalších pilotů se nevrátil z předchozího dlouhého letu.
Hlásíme oblastnímu řízení, že jsme přečkali nálet na letiště, ale že po pohotovostním startu musíme nechat zrevidovat naše motory. Vzhledem k pokročilé denní době žádáme o přelet na velké a dobře chráněné letiště Rouen, které nám má poskytnout nocleh. Povolení dostáváme. Do hodiny na něm přistává 8 letounů JG 26, přitom se stanou ještě dvě nehody. Některé další stroje jsou po napadení na Vire poškozené a nové dostaneme až ráno.
Symbolicky přistáváme právě v době, kdy letiště začíná ožívat. Přichází čas nočních stíhačům a my jim opět předáváme pomyslné žezlo.

[b]6. let - neděle[/b]
[i]...de ja vu[/i]

Probouzíme se do malebného nedělního rána. Je 3:45. Část letců v čele s Orlem z Gyancourtu přelétá z Gyancourtu nové stroje. na Rouenu je připraveno 8 strojů, dva piloti přeletěli své letouny již v noci. Opět přebíráme žezlo od nočních stíhačů, již poněkud méně veselých, než včerejšího rána. Věříme, že se nám bude dařit minimálně tak dobře, jako včera...teď ještě nevíme, že nebude.
Po vzletu ladíme opět oblastní velení Caen. Opět jen na JG 26 bude ochrana celé fronty. JG 1 prý nastoupí do třech hodin. Stoupáme do 7, 8 a nakonec 9 km. V 5 km pod námi je druhý roj, volaný jako Perseus Beta. My jsme Alfa. Víme, co nás čeká - až do příchodu dalších stíhačů nekonečné a nervydrásající vzdušné šachy a smrtící hra s výkonnějším a početnějším nepřítelem. Dělíme formaci, část zůstává přibližně v oblasti Caen, my letíme ke Carentanu. Víme o nepřátelské formaci severně, pokoušíme se je přestoupat. Blížíme se, vidíme! Obě formace se jen těsně míjejí, my však nemáme k pronásledování výkon...jsme téměř v 10 km, výše už to nepůjde a boj zde by pro nás byl předem ztracený. Obracíme k Saint Lo, nepřítel na nás navádí další formace. Převaha spojeneckých stíhačů může být v danou chvíli klidně 8 : 1. Východně od města vidíme další kondenzační čáry. Skupina Spitfirů již o nás ví a útočí! Velím k vyklesání, ale Spitfiry jsou u nás rychleji. Hanz prudkým přitažením do protisměru jen těsně uniká, Spitfire se pokouší jít za ním. V tu chvíli se láme ve vzduchu...nejspíše za stroj přitáhl až příliš. Mizí v hlubinách pod námi. nepřítel je ztrátou možná otřesen - dává nám pár vteřin. Motory ječí naplno, nosy sklopené k zemi, Focke-Wulfy rozrážejí vzduch a téměř 1000 km/h rychlostí vyklesávají do spásných oblak. Čas ubíhá neuvěřitelně rychle, jsme nahoře již hodně přes hodinu a kvůli vytrvalým stoupáním, klesáním a přesunům se začínají tenčit naše zásoby paliva. Dostáváme zprávu, že JG 1 nastupuje do akce. Půjdou z letiště Vire...ach ne, říkám si. Právě tam chceme přistát. Perseus Beta je již na zemi, my s Alfou kroužíme nízko okolo letiště a ostatní hlídáme. Nad ním jsou hlášené letouny až do výšky 11 km, jasně vidíme rýsující se kondenzační čáry. Sirény řvou. 109ky zahřívají motory a vzlétají. Opouštějí prostor letiště. Po nějaké době vzlétá s nádržemi i naše Beta. Zásoby paliva se tenčí. Rottenflieger hlásí posledních 50 litrů ve chvíli, kdy se rozštěká flak. Již nedokážeme bojovat, stahujeme se do jihu asi 15 km a doufáme, že útok rychle pomine. Mezitím svůj boj prodělá i Perseus Gama, Schwarm pod vedením Persea 5, Zizy. Střetnou se s rojem Typhoonů. V nastalé zuřivé bitvě přicházíme o jednoho z kamarádů, jež s těžce poškozeným strojem naráží o zem. Typhoony ale za tento úspěch zaplatí cenu nejvyšší - do jednoho jsou zmasakrovány. Avšak pro nás má tento úspěch pachuť ztráty, zvláště poté, co v boji poškozený stroj rozbíjí při přistání i velitel, Ziza. Ostatní sedáme zcela bez benzinu na Vire..byli jsme ve vzduchu nekonečných 160 minut.

[b]7. let[/b]
[i]...sic transit gloria mundi...[/i]

Je 6 hodin ráno. K boji je i přes ztráty připraveno 6 strojů, další čtyři jsou již nahoře jako Perseus beta. I přes ztráty panuje výborná nálada, kterou se snažíme maskovat nesmírnou únavu a vyčerpání dosavadních bojů. Někteří úspěšněji, jiní méně. Obtěžkáni přídavnými nádržemi se připravujeme na extrémně dlouhý stíhací let..na extrémně dlouhé stíhací šachy s nepřítelem. Netušíme, že pro většinu z nás to bude let poslední.
Obligátní vzlet a přelet k městu Flers v nulové výšce, nahlášení oblastnímu II v Caen a stoupání do severu. Mašiny se formují. Oblastní nás navádí do kooperace s 5./JG 1 taktéž na Focke-Wulfech i s dalšími kluky z JG 26. Beta v boji sestřeluje Mosquito a jeden další neidentifikovatelný jednomotorový a jeden dvoumotorový letoun. Teď je na nás, na Alfě, abychom potvrdili pověst Persea jakožto nejúdernější a nejúčinnější jednotky v Normandii. Návodčí odvádí brilantní práci. Chvíli s námi manévruje v oblasti severně od Caen, pak nás otáčí k Point du Hoc a na sever nad moře. Vytrvale stoupáme i s nádržemi až do 9 km. Pak na východ. Návodčí vzrušeně volá, že už je musíme vidět. A je to tady! [i]"Perseus 1 všem Perseům Alfa, jdou zleva níže, odhodit nádrže! Horrido!!!!"[/i] Nádrž cvakne, v závěsu a odpadá, potlačuji a tlačím páku přípusti vpřed. Motor jde do otáček a vrtulové listy se mocně zaříznou do řídkého vzduchu. V tom se něco stane...Perseus 3 se dostává do problémů a je okamžitě zmrzačen. Čtyřka se mu snaží v bezvýchodné situaci pomoci a i ona se po pár vteřinách řítí do moře...snad stihli alespoň vyskočit! Jeden Typhoon se zvedá za Šestkou, ten drží rychlosta uhýbá lehce vlevo. Uklidňuji ho do vysílačky a radím, ať vydrží ještě tři, dvě, jednu vteřinu! Typhoon vyplňuje celý čelní štítek, mocné bouchání těžkých křídelních kanonů předznamenává jeho smrt. Ve smrtelné křeči se jeho trosky řítí k zemi. V tom zařve o pomoc dvojka! Můj Rottenflieger se utrhl z mých zad a nešťastně se zamotal s nepřítelem v nižší výšce. Tlačím páku vpřed, ale přicházím pozdě...jen vidím, jak je jeho mašina roztržena ve dví a smutně s vlečkou kouře směřuje do moře. Prolétám okolo a vypaluji nepřesnou dávku. Stoupám. Zbýváme tři, situace je kritická, dostali jsem jen dva nepřátelské stroje a do toho přilétají do boje Spitfiry. Okamžitě velím k opuštění prostoru. Šestka, kterou jsem ještě před chvílí tahal z problémů zahazuje svou rychlost a pouští se do zbytečné potyčky s nepřítelem. Zaslechnu volání o pomoc a překlápím stroj na kabinu. Obrovský gejzír vody a mrtvolné ticho v rádiu předznamenává, co se stalo...
Teď už jde jen o mě. Spitfiry mě vidí a sledují, pokouší se mě pronásledovat. Mizím až k zemi a pod radar. Navádím poslední naši mašinu, Bubu v Gelbe 12 k setkání na Lisieux. Spitfiry mě po chvíli ztrácejí, nebo možná nechávají mému osudu. Po několika minutách se setkáváme nad městem s Bubou. Z našich hlasů je cítit smutek. Perseus je těžce zraněn a krvácí. Trochu v šoku žádáme oblastního o další intrukce a hlásíme, že k dalším operacím budeme k dispozici maximálně v počtu 5 letců, o 15 minut později víme, že budeme již jen čtyři. Jeden z našich rozbíjí letoun při přistání, další jsou napadeni a poškozeni na Vire..některé letouny jsou v plamenech. Zatracené Lightningy! I přes obrovská rizika dostáváme rozkaz nadále operovat z Vire případně z Grainville. Jakmile moje dvojice dosáhne letiště, vidíme jen zkázu. Hangáry jsou v troskách, flaková postavení zničená. Stojí jen řídící věž a pokud dobře vidíme, nádrže s palivem jsou taktéž netknuté. Dobře tedy, budeme operační. Chce se mi spát...s odskokem sedám a parkuji vedle zničeného hangáru.

[b]8. let[/b]
[i]...aneb Perseus 1 hoÅ™Ã
 
09-12-2011 07:36 PM RE: Speciálka v Il2-Å turmovik 1946
Avatar člena

Cangi
Člen



Příspěvek: 243
Založený: 27.01.11
Věk: 30
Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 45

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 53

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 54

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 57

Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 83

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 86

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 87


Úroveň upozornění 0
Super aspoň mam co před spaním číst a jinak nějaký video bude ? úsměv
 
10-12-2011 01:15 AM RE: Speciálka v Il2-Å turmovik 1946
Avatar člena

Pip
Člen

Příspěvek: 82
Založený: 04.08.09
Bydliště: Pardubice
Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 45

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 53

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 54

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 57

Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 83

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 86

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 87


Úroveň upozornění 0
dalsi dil reportu od Farkyho:

[quote][b]Farky napsal:[/b]
[quote][b]Z deníku velitele 62nd Fighter Squadron USAAF (callsign Platform), part 2 …[/b]

Neděle [b]17. června 1944[/b], letiště Beaulieu (Anglie).

4:15 ráno. Prožívám deja vu, opět se probouzím do kávou provoněného rána. Cítím se příšerně a nic na tom nemění ani obligátní „Dobré ráno, čas vstávat“ pronesené spanilou WAAFkou. Zatvrzele odmítám otevřít oči a zamumlám ať jde pryč. Je neodbytná: „Válka nepočká G.I. Joe“, prostě se rozhodla že mě donutí vstát. S vypětím všech sil zvedám víčka a chystám se jí poslat … ven. Odzbrojuje mě svým úsměvem a pomáhá mi posadit se na postel. Do ruky mi vrazí horký hrnek, otočí se a je zase v trapu. Pět minut mi trvá, než jsem schopný se postavit na nohy a poslepu dojít k umyvadlu. Dnes ráno nenacházím odvahu se do zrcadla podívat, dělám jako že tam není. Opuchlými rty mi bezděky projede : „Jak chceš v tomhle stavu lítat frajere, to by mě zajímalo?“. Posílám sám sebe do hajzlu a pouštím si na hlavu ledovou vodu, to mě snad probere...

Za několik minut už jsem schopný se obléct a vyrazit směrem na HQ. Na letišti se válí zbytky přízemní mlhy, ale jinak se nám tu klube krásný prosluněný den. Cestou se stavuji u mechaniků a nechám si zavolat šéfa „dráteníků“. Musím se zeptat, jestli opravili ty zpropadený rádia. Ujišťuje mě že ano, makali na tom celou noc. Vyhrožuju mu, že příští let si ho pověsím místo „pětistovky“ pod křídlo a odhodím ho přímo na cíl pokud mi radiostanice do sluchátek jen špatně pípne. Zbledne, zasalutuje a zmizí v hloubi hangáru. Přicházím na briefing, z koutku mi proklatě nízko visí cigareta. Náš obdržený úkol zní jasně, nikoliv jednoduše – výškové krytí předmostí.

Šplhám se do svého Razorbacku s podvěšenou nádrží, mechanik mi pomáhá s poutacími pásy. Provádím nutné úkony podle checklistu, motor ožívá. Nechávám tu obludnost s logem Pratt & Whitney v čumáku svého Thundera trochu prohřát. Teploty v zeleném poli, poslední kontrola před pojížděním, všechno je OK. „Platform jedna jedna všem, začínáme pojíždět“. Naši obři se dají do pohybu, řadíme se na dráze. Devět mocných Thunderboltů dává svým ohlušujícím rachotem najevo, že 62nd Fighter Squadron je ready v plné síle…

Start probíhá bez potíží, udržujeme fomaci a já hlásím Radaru 1 že jsme ve vzduchu. Službu má tak jako včera Terry a tak jako včera moji piloti zahltí na pár okamžiků frekvenci když uslyší ženský hlas. Šplháme do výšky 27 000 stop, situace ze včerejška, kdy na nás spadli Focke Wulfy z převýšení už se nesmí opakovat. Přecházíme pod řízení Radar 2, ptám se na situaci nad předmostím. „Platform Radar 2, nepřítel se prozatím stáhnul z oblasti“. Fajn, to zní dobře. Pozemní kontrola nás posílá směrem na Granville, majestátně plujeme ve výšce téměř třicet tisíc stop. Dávám povel k odhozu nádrží, devět stříbřitých kapek se v mžiku odděluje od našich břich a padá dolů zanechávajíc za sebou oslňující odlesky. Míjíme Granville, otáčíme na jih nad Avranches, nepřítel nikde. Asi si líže rány po ranním boji.

Rozdělujeme se, část Thuderboltů bude hlídkovat jižně od Vire, zbytek jižně od Granville. Třeba je nachytáme při stoupání. „Kontakt, dole pod námi“, zaslechnu najednou v rádiu. Skupina u Vire hlásí že útočí na několik Bf 109. Točím na nula devět nula a směřuji k místu boje, cestu mi znepříjemňují pozdravy od obsluh německých těžkých protiletadlových kanónů. „Jde dolů, kouří se mu z motoru“. „Good kill buddy, good kill“. Než tam přiletím je po boji, přesto hledám dole v hloubce pod sebou Němce. Nevidím nic, mimo malebné krajiny poseté malými políčky, políčky které jsou noční můrou pro naši pěchotu a tanky. Druhá dvojice má více štěstí (či lepší zrak), má vizuální kontakt s párem Messerschmittů v nižší výšce. „Tally Ho“, Platform 1-3 jde do útoku, bohužel se ani nedostává ke střelbě a jen neškodně prosviští kolem cílů. Jsme trochu moc nízko na můj vkus a squadrona je roztrhaná. Stoupáme směrem na sever, radarový operátor nám přiděluje prostor kousek od Caen, máme blokovat jakýkoliv pokus Luftwaffe napadnout z výšky naše polní letiště v Normandii (tzv. ALG, ALGčka, mezi piloty - ty zkurvený letiště ve Francii). Všude je klid, klid před bouří …

„Radar 2 všem stíhačům, stáhněte se nad ALG Cardonville“. Nasazuji na kurs dva sedm nula a podvědomě si utahuji pásy. Prohledávám oblohu kolem sebe, stoupáme do třiceti plus. Nebe je naprosto čisté, přitom bychom měli už být nad tím letištěm. Na chvíli zapochybuji o správnosti naší polohy, tenhle boj už nehodlám sledovat pouze v rádiu. Uběhne jen pár vteřin a ocitáme se mrknutím oka v obrovské vzdušné bitvě. Je to totální chaos, na zlomek sekundy se mi v zorném poli objeví Mustang, který má za sebou střílejícího Spitfira. Doufám že jsme se svými Thundery nejvýš ze všech, tlačím svou mašinu nahoru. Sleduji boj trošku pod sebou, moji pozornost upoutá Bf 109 ve vývrtce. Vybírá pád a začíná stoupat, přímo pode mnou. Obracím se na záda a padám na něj, je však pozorný a potápí svůj stroj do střemhlavého letu. Vyrovnávám to, prudkým pohybem posouvám páku plynu až za zarážku a začínám stoupat. Jsem sám, číslo mě ztratilo. Na mojí desáté hodině defilují dva Bf 109, alespoň si to v tuto chvíli myslím. Motor mého P-47 řve jako raněnné zvíře, vstřikování vody mu dává pěkně zabrat. Vzdálenost k domnělým Němcům se rychle zkracuje, prst mi sklouzává na spoušť. Tady je něco špatně, to éro má chladič pod trupem …. Mustang! Znovu si vybírám cíl, volím však naprosto nevhodný úhel a prolétám ho ve velké vzdálenosti. Zleva se mi sune přes čelní štítek kabiny Fw 190, je ale dost daleko. Střílím kraťoučkou dávku při 90°opravě, nezasahuji ho. Dívám se po něm déle než by bylo žádoucí, když odthnu svůj pohled od Focke Wulfu naskýtá se mi další příležitost ke střelbě. Téměř na head-on mi letí Bf 109, vykopávám směrovku a šlehnu po něm preventivně krátkou dávku. Nedělám si iluze že jsem ho zasáhl, záznam z fotokulometu později ukáže, že něco do kožichu schytal. „Check six!!!“ Bylo to na mně? … Kolem kabiny mi proletí trasírky… Aha, takže bylo. Jdu do mírného klesání s motorem na plný pecky. Snažím se zahlédnout útočníka, přes ten vysoký hřbet ho ale nemůžu vidět. Zrcátko je tu tak ničemné, že se ho ani nepokouším využít. Znovu šňůra trasírek, tentokrát blíž. Tak už mě pusť ksakru. „Jsi čistej, pustil tě a stoupal vpravo“. Díky Bohu…

Snažím se zase nabrat výšku, když výškoměr ukazuje 25 000 ft dochází mi WEP. Snad už ho nebudu potřebovat. Je po boji, Luftwaffe ustoupila jižním směrem. Platform se snaží dát znovu dohromady, postrádáme jeden stroj, byl sestřelen Messerschmittem. Připsali jsme si i nezvyklý „sestřel celým Thunderboltem“, když se Fw 190 roztrhl o jednoho z nás. Kontrolujeme stav paliva, není to žádná sláva. Dvojici aktérů předchozího souboje jižně od Vire už svítí rezerva, munice také nemají na rozdávání. Posílám je doplnit palivo a munici na jedno z letišť pod námi. Žádám Radar 2 o povolení opustit oblast a vyrazit domů. Zamítnuto, dole startují Spitfiry. Stahujeme plyn a otáčky, snažíme se šetřit benzín, ale brzo bude situace s palivem kritická. Znovu se ozývám Radaru 2, tentokrát naléhavěji. „Vydržte Platform, Spitfiry potřebují ještě chvíly času, můžete potom přistát na ALGčkách“. Na ALGčkách? Na tom pruhu udusaný hlíny pokrytý plechovou rohoží, kde to včera schytala sesterská 61st FS? No way! „Radare 2 Platform 1, rozuměl, držet pozici“. O pár minutek později to zkouším znovu : „Radare 2 Platform 1, jak jsou na tom Spity? Dotáhneme to do Anglie, ale musíte se rozhodnout hned“. Slyším jak se operátor domlouvá s šéfem letových operací, ale nerozeznávám jednotlivá slova. „Platform, kurs tři šest nula, leťte domů“. Díky Bohu …

Kontrolka minima paliva se mi rozsvěcí už u Francie, stejně je na tom i nejméně jeden další pilot. Stahujeme na hodně ekonomický režim, kontroluji si pro jistotu nafukovací svítivě žlutou vestu, kterou mám navlečenou na krku. Minuty se nekonečně vlečou, každou chvíly můj pohled sklouzává na ručičky ukazatele paliva. Konečně, v dálce se objevuje Anglie! Jdeme na přistání rovnou z kurzu, naše palivoměry neukazují příliš spolehlivě, na okruh by nám nemusel stačit benzín. Zastavuji na stojánce, vypínám motor a snažím se trochu nabrat dech. Pak se přihlásí o slovo moje závislost na nikotinu, lezu z mašiny a jdu si zakouřit za hangár. V otevřených vratech stojí ten chlapík kterému jsem před letem vyhrožoval, že pokud mi selže rádio tak on osobně skončí na mém pumovém závěsníku. Stále je tak bledý jako ve chvíli kdy jsem ho opouštěl, zazubím se na něj a ukážu mu zdvižený palec. Přinutí se také k úsměvu a do tváře se mu vrací barva…

Vracím se zpět na stojánku, zrovna přistávají dva opozdilci co tankovali na ALG v Normandii. Počítám stroje, napočítám ale sedm, ne osm. Sakra, ví někdo co se stalo s chybějícím pilotem, viděl někdo něco? Všichni jen krčí rameny, už nikdy se asi nikdy nedozvíme zda byl sestřelen, nebo mu třeba došlo palivo uprostřed Kanálu. Zkurvená válka …

Přichází poslíček a předává mi rozkazy – zaútočit pumami na letiště St. Romain, poté blokovat letiště východně a jihovýchodně od Le Havru. Střelivo je rychle doplněno, „pětistovky“ a přídavné nádrže podvěšeny. Jdeme na to, nahazujeme motory a krátce na to míříme kursem jedna tři nula k cíly. Na stanovišti Radar 1 se střídá směna, nastupující návodčí nám přeje hodně štěstí. V duchu se loučíme s Terry, dnes už ji neuslyšíme.

Už se nacházíme nad Francií, od cíle nás dělí jen pár mil, když nás pozemní operátor varuje před možnou hrozbou z jihu. Odklání nás do vyčkávacího prostoru severně od Le Havru a posílá squadronu Spitfirů vyčistit prostor. Odhazujeme prázdné přídavné nádrže. Neuplyne ani pět minut a směřujeme znovu k cíly. Vyklesáváme k letišti St. Romain, budeme útočit z východu. Rychlost letu roste, ručička speedmetru se přibližuje červené čárce označující povolenou mez. Cíl ožívá aktivitou, lehké flaky po nás zběsile střílí. Odhazuji „pětistovky“ na nějakou budovu a hlásím : „Odhozeno“. Držím se při zemi, v dálce vidím malou tečku. Přibližuje se neuvěřitelnou rychlostí, rozeznávám nezaměnitelnou siluetu Fw 190. Jde proti nám téměř čelně, pokouším se ho ve skluzu zasáhnout, ale dávka jde hodně mimo. Aby ne, v takové rychlosti a v takovém úhlu, ale zkusit jsem to musel. Kolem něj projíždí i zbytek vlakové soupravy jménem Platform, musí být vyděšený k smrti. Držíme si energii, stoupáme co nejrychleji do „naší“ výšky. Jsme teď hrozně zranitelní, Luftwaffe má naštěstí asi jiné starosti. Díky Bohu …

Držíme výšku přibližně třicet tisíc, rozdělujeme se na tři skupiny. Dvojice drží St. Romain, další pár krouží nad Rouen a trojice je severně od Evreux. A právě na trojici se pokouší Luftwaffe zřejmě zaútočit, díky perfektnímu navedení naším radarem mají Thunderbolty od počátku výhodu výšky. Opět sleduji boj jen jako posluchač, protože kroužím nad St. Romain. Několikrát si ověřuji, jestli tam moji kluci nepotřebují pomoc. „No problem boss“. I Radar 1 si trošku dělá starosti, ptá se, zda nepotřebujeme poslat posily. S hrdostí mu odpovídám :“Radare 1 Platform 1 – negativ, máme to pod kontrolou“. Bojující piloti nahlašují poškození Bf 109 ve spolupráci, odpoutávají se z boje a směřují na sever. Tam je připravená pomoc v podobě dvojice Thunderboltů ve velké výšce. Němci vzdávají pronásledování a mizejí z radaru.

Kroužíme opět rozestavení do původního trojůhelníku St. Romain, Rouen a Evreux, těžký flak po nás neúnavně pálí pokaždé když se přiblížíme k letišti.. Čekáme až se objeví Luftwaffe, ale zdá se že se jim do výšky nechce. Důsledně se drží dole, kde je náš radar nevidí. Zahlédnu střelbu dole pod sebou, Lightningy útočí v přízemním letu na St. Romain. Jejich piloti hlásí, že je pronásledují Fw 190, jdeme to zkontrolovat. Nevidíme nic, ani Lightningy, ani nepřítele. Budou určitě úplně u země.

Vracíme se na pozici, hlídka pokračuje. Mám nastražené uši, čekám na povely od operátora radaru. Na dotazy o aktivitě nepřítele vždy odpovídá : „Všude čisto“. Menší vzrušení nám připraví jen trojice Lightningů, které se bez ohlášení přiblíží ve větší výšce k St. Romain. Při pohledu na stav paliva přemítám kdy nás asi hodlají někým vystřídat, když v tom se ozývá Houshold (61st FS) že nás střídají za 10 minut. Super, paliva už není nazbyt. Na stav paliva se vzápětí ptá i Radar 1, všechno už směřuje k našemu odletu domů. O čtvrt hodiny později už dostávám povolení k odletu domů, nařizuji kurs tři dva nula. Těžký flak po nás naposledy střílí a tentokrát mají ty bastardi štěstí, zasahují moji dvojku. Z motoru mu jde kouř smíchaný s unikajícím palivem. Doprovázím ho a snažím se zorganizovat záchrannou operaci, není šance že by to dotáhl do Anglie. Třicet kilometrů od Britských ostrovů je pilot nucen svůj stroj opustit, později ho vyzvedne záchranná Catalina. Díky Bohu …

Zbytek squadrony přistává v pořádku na našem letišti, 62nd Fighter Squadron se mi zdá už trochu utahaná. Velitel nám dává volno do 14:00 a slibuje, že nám sežene nějaké piloty. Výborně. Současně nám přivezou nové stroje. Ještě lépe.

Jdeme na oběd do důstojnické jídelny, nabírám si plný talíř bramborové kaše a velký kus sekané. Moji piloti dávají přednost hamburgerům. Nejmladší pilot squadrony přichází s boxem plným vychlazené Coca Coly. Kaše je výtečná, sekaná je jak marcipán, úplně se rozplývá v ústech. To se našemu americkému kuchaři zase povedlo. Vzpomenu si na kamarády z 61st FS a na blafy co musí jíst v Tangmere. Vsadím se, že budou mít dneska obalovanou rybu namočenou v octu zalitou jedovatě zelenou mentolovou omáčkou. A zapíjet to budou dýňovým džusem. Na tváři mě to vykouzlí úsměv. Sorry boys, ale to je prostě výhoda základny kde jsou jenom Američané, bez přítomnosti RAF.

Čas 14:00. Nahazujeme dnes naposledy motory a pojíždíme na start. Cíl – bombardovat St. Romain a Rouen, poté omezit činnost Luftwaffe z uvedených základen. Nad Francii přilétáme opět vysoko, obhlížíme St. Romain. Vypadá to tam čistě, hlásím to radaru. Posílá nás nad Evreux, poté zachytí kontakty na jihu. Několikrát měníme kurz, snažíme se z Němců vytáhnout palivo. Nechtějí hrát naši hru, bohužel. Přesto se nás pokoušejí vytlačit z prostoru, operátor nás znovu navádí do perfektní pozice. „Kontakt, dva Bf 109 pod námi“. Jen dva? To se mi nezdá. Část squadrony už bojuje, můj roj to celé pozoruje z výšky. Němci manévrují dobře a nedávají nám šanci k sestřelu, snaží se nás stáhnout dolů. Větřím příležitost a jdu dolů, nepřítel o mně ale ví a uhýbá ostře vlevo. Dvojice „stodevítek“ je v obraném kruhu těsně nad zemí, láká mě to pustit se k nim. „Rychle na to zapomeň, sedíš v Thunderboltu, u země tě čeká jen smrt“, říkám si v duchu. Navíc o tobě vědí. Nechávám je být a nabírám výšku. Co je to támhle? Dvě Bf 109 letící směrem na Evreux, padám na ně. Opět stejná story, když už jsem celkem blízko tak si mě všimnou a znemožňují mi střelbu. Snažím se nějak znovu zorganizovat Platform, dvojice se s obtížemi nalézají. Řídím se příkazem Radaru 1 a posílám hlídku nad místo které operátor určuje. Jedna dvojice žádá o povolení k ostřelování letiště Evreux, nebráním jim v tom. Při útoku je flakem těžce poškozen jeden z Thunderboltů, jde na nouzák 10 km od letiště. Přece ho tam nenechám...

Klesám do minimální výšky a doufám, že si mě nenajde Luftwaffe. Lokalizuju pozici sestřeleného pilota, klapky Landing, podvozek dole, jdeme na to. Musím přistát na pole, silnice je tu příliš klikatá, není tu jediný rovnější úsek. Jak si tak klesám a vytrácím rychlost, vzpomenu si na to, jak jsem svým pilotům vtloukal do hlavy – nikdy nepřistávejte s Thunderem do terénu, vždy si najděte silnici nebo cestu. Klapky nahoru, zasunout podvozek. Rozhlížím se ještě jednou, třeba najdu delší úsek cesty. Kurva, nikde nic. Nedá se nic dělat, musí to vyjít na pole. Klapky dole, podvozek dole. Rychlost co nejmenší, ok, nechám to dosednout. Náraz je obrovský, divím se, že podvozkové nohy neprorazily křídlo. Thunderbolt má snahu se převrátit na čumák, jestli si škrtnu vrtulí tak pochoduju do zajetí. Se strašlivým skřípěním zastavuji, odsouvám překryt kabiny a zahazuju padák. Pojíždím k silnici, sice tenhle úsek není delší než 200 m, ale třeba to pomůže. Z křoví se vynořuje známý obličej, chvíli váhá a pak se rozběhne směrem ke mně. „Zdar šéfe, můžu se svést?“, snaží se vtipkovat, ale vím že je vyděšený k smrti. A to není nic proti tomu, jak jsem podělanej já. „Naskoč si“. Fajn a co teď, tohle byla ta snazší část. Posunuju plynovou páku dopředu a éro se neskutečně líně začíná rozbíhat. Tahám k sobě knipl, ale Thunderbolt nereaguje. Na chvíli nás to vyhazuje do vzduchu, znovu dopadáme na nerovnou francouzskou zem. Kola se opět ocitají ve vzduchu, tenotokrát už definitivně. Předávám velení svému zástupci a letím domů …

Už nad mořem poslouchám rádio, zdá se, že se squadrona úplně utrhla ze řetězu. Touží po krvi a jdou ostřelovat letiště, Němci je ale krutě vracejí do válečné reality. Můj zástupce je sestřelen flakem a musí nouzově přistát, ještě předtím poškodí stroj Luftwaffe na jednom z letišť. Jeho číslo si najdou Focke Wulfy a je nuceno vyskočit. Další stroj je také zasažen flakem, dorážejí ho Fw 190, pilot je KIA. Mého XO se odvážně pokouší vyzvednout další mých lidí, bohužel to končí nezvládnutým přistáním. Alespoň že se daří zapálit při strafingu další Bf 109. Zbytku squadrony začíná docházet palivo, musejí sednout v Normandii.

Je 17:00 a letové operace pro nás dnes už skončily. Stejně jsme dost oslabeni , tři Thunderbolty sedí na ALG v Normandii, v Beaulieu jsme sice dva, ale je tu jen můj unavený otřískaný Thunder. „Platform jedna jedna všem, pro dnešek to balíme“ …

Pro mě ale den ještě nekončí, musím ještě napsat několik dopisů. Budou začínat slovy : „S lítostí v srdci vám musím oznámit, že váš syn …“. Zkurvená válka …

The end.
[/quote][/quote]
 
30-11-2012 01:57 PM RE: Speciálka v Il2-Å turmovik 1946
Avatar člena

Pip
Člen

Příspěvek: 82
Založený: 04.08.09
Bydliště: Pardubice
Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 45

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 53

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 54

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 57

Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 83

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 86

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 87


Úroveň upozornění 0
geniálni promo video pro server [b]Aces over Europe[/b], vytvořené Matyldou:

[youtube]BzT8kJEoyeU&feature=player_embedded[/youtube]
 
30-11-2012 02:08 PM RE: Speciálka v Il2-Å turmovik 1946
Avatar člena

Cangi
Člen



Příspěvek: 243
Založený: 27.01.11
Věk: 30
Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 45

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 53

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 54

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 57

Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 83

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 86

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 87


Úroveň upozornění 0
Pěkné video mrknutí
 
30-11-2012 02:38 PM RE: Speciálka v Il2-Å turmovik 1946
Avatar člena

SGTcz90cz
Člen

Private

Příspěvek: 97
Založený: 21.11.09
Bydliště: Voda
Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 45

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 53

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 54

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 57

Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 83

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 86

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 87


Úroveň upozornění 0
Zenialni! Matylda je frajer.
 
20-12-2012 03:16 PM RE: Speciálka v Il2-Å turmovik 1946
Avatar člena

Pip
Člen

Příspěvek: 82
Založený: 04.08.09
Bydliště: Pardubice
Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 45

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 53

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 54

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 57

Warning: Illegal string offset 'user_id' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 83

Warning: Illegal string offset 'user_groups' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 86

Warning: Illegal string offset 'user_level' in /www/btkclan.cz/1.btkclan.cz/infusions/fusionboard4/includes/warning.inc.php on line 87


Úroveň upozornění 0
Nějaké ty obrázky z jedné akce v Pacifiku, snad se budou líbit...

Pozdravy z Tichomoří - Corsairy se řadí na start
[img]http://img525.imageshack.us/img525/7868/aoprazeninastartupr1.jpg[/img]
Zkáza se blíží - přehoupnutí přes hřeben hor
[img]http://img248.imageshack.us/img248/8555/aopzkazasebliziupr2.jpg[/img]
Japonské letiště po útoku - foto z japonského tisku
[img]http://img72.imageshack.us/img72/5906/aopzkazanaletistiu.jpg[/img]
Raketový útok na flakovou loď
[img]http://img849.imageshack.us/img849/2182/aopraketyu.jpg[/img]
Snake rozsévá zkázu
[img]http://img189.imageshack.us/img189/1372/aopsnake2.jpg[/img]
Japonec v zaměřovači a oheň přátelství
[img]http://img59.imageshack.us/img59/4642/aopwerner1.jpg[/img]
[img]http://img26.imageshack.us/img26/4281/aopwerner2.jpg[/img]
A jde se přistát...
[img]http://img171.imageshack.us/img171/8981/aopsnakepristani.jpg[/img]
Další pohlednice z Tichomoří - šťastný návrat z akce na letadlové lodi
[img]http://img255.imageshack.us/img255/5361/aopstastnynavratu.jpg[/img]
 
Přejít na fórum:
Forum powered by fusionBoard
Sdílet tuto diskuzi
URL:
BBcode:
HTML:
Přilášení
Jméno

Heslo



Zapoměli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.
BlackFace by Fusion-Style.Ro | 16,444,893 návštěv
Powered by PHP-Fusion copyright 2002 - 2008 by Nick Jones.
Released as free software without warranties under GNU Affero GPL v3.