Přidal Pip dne 09.12.2011 18:43
#22
tak nejake ty reporty ze specialky, aby na vas dychla ta atmosfera B)
[quote][b]Robo napsal:[/b]
Tunaka moj lahko beletrizovany report, samozrejme silne stylizovany do pozicie primerane arogantneho americkeho pilota, v ziadnom pripade nereflektuje realne postoje chalanov z Letky 13 ani moje vlastne - my si nasich virtualnych superov vazime. Pri pisani nebol zraneny ziadny skrecok.
Zapisky velitela 61st FS
[b]I.[/b]
Uz skoro rok sme v tom zasranom Anglicku. Pocasie je hnusne, ale nie take hnusne ako jedlo. Chyba mi Iowa, chyba mi moja Lucy Lou. Tu sa clovek sice tiez dokaze zabavit, ale je akosi nuteny polavit v standardoch. Od vcera som mal dohodnute stretnutie s nejakou miestnou pipkou, ale ked som jej konsku tvar zbadal za denneho svetla (well, svetla v zmysle ako to len prekliata anglicka seda obloha dovoli), radsej som sa vyhovoril na 'stare bojove zranenie', dorazne si ukazujuc do rozkroku, a isiel som si trosku preplachnut drzku. Fakt nemozem uverit, ze som sa s tou zrudou muchloval v Bognor Regis. Aspon tu whiskey vedia robit. Ako tak. Pocasie je ako obvykle priserne... a vobec, co su to za nazvy - Bognor Regis alebo Tangmere? Preco sa miesta nemozu volat normalne ako doma - Davenport, Ankeny. Dokonca aj buranske mesto ako Council Bluffs znie popri tychto anglickych nazvoch ako pekne miesto kde sa pekne rozsupnut s nejakou fesnou buchtou. Ale zajtra ma byt pekne, cosi sa asi chysta, na zakladni je divny ruch. Mozno sa s chlapcami pojdeme trosku pozriet nad Francuzsko. Tam maju aspon poriadne baby a normalne jedlo. Vcera sme zase mali vytvor s nazvom Yorkshire pudding - kuchar na to bol hrozne pysny, ja mu ze kamo, ja chcem maso a nie nejaky poondiaty dezert. Doniesol trosku gumenej hovadziny s rozbabranym a mastnym kusom neforemneho cesta. Boze, preco si tychto ubohych ludi nenaucil robit poriadny steak. Mam toho plne zuby, chcem ist lietat a strielat tych zasranych nackov, kvoli ktorym som v tejto hnusnej vlhkej riti. Vcera na Tangmere pristali nejaki anglicki klauni na Spitfiroch - vravim ze sa daco chysta, lebo tolkoto ludi sa to nepremlelo za posledne dva tyzdne. Situacia v Europe je dobra, Nemec dostava na drzku, samozrejme ze je na jeho riti velky otlacok kvalitnej americkej kovbojskej cizmy. Bez nas by to tu nezvladli, chytraci. A tito pajaci sa pozerali na nase Jugy a trosku posmesne sa tym ich otravnym akcentom - Boze ako ja neznasam ako tu rozpravaju - pytali, ze ako sa nam v takej tazkej krave bojuje proti rychlym a obratnym one oh nines and one ninties. Sak sa smej ty hnup, ked ti zletim dole do 15 tisic feetov zachranit holu rit tak sa smiat prestanes, myslim si. Ale nestoji mi za to sa s nim natahovat, len sa mu drzo zaskerim do jeho chudeho fuzateho ksichtu a ponuknem mu Marlborku. Je 20 dni po vylodeni a pruhy na nasich Thunderboltoch uz chytaju celkom slusnu patinu. Zajtra od 05:00 mame pohotovost, idem spat skorej ako zvycajne.
[b]II.[/b]
[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/01.jpg[/img]
Budi ma telefon. Chvilu mi trva, kym sa zorientujem a zistim, ze nie som v Iowe ale stale v zasranom Tangmere. Su 4 hodiny rano, rychlo sa obliekam a idem si pre rozkazy. Ideme hore, hliadka nad beachheadom - asap boys. Motory mame zahriate, okamzite vsetci deviati startujeme a letime nad Normandiu. Ze to tych Fritzov este bavi, motaju sa tam v malych skupinkach, polovica je rada, ze vobec vie vzlietnut, ked aj vzlietnu hned dostanu na drzku a zase idu pristat alebo skor niekam riadene havarovat. Lietadla nemaju zle, ale v nasej vyske im mozme kludne vystrcit ukazovak kym im do **** nasekame par brokov. Naberame vysku a vzapati kurz, behom chvilky kreslime nad Kanalom devat ciar. Ked sa nejaky pochaby Nemec na tuto show zospodu pozera, moze si pekne precitat: FUCK YOU !! Dvojice su vyborne zlietane, trosku sa roztiahneme, nech pokryjeme co najvacsi priestor a behom par chvil opustame priestor Anglickeho radaru (Good luck, Household, over) a hlasime sa Radaru 2. Household na pozicii, vyska 30.000ft + heading jedna osem nula. Show us some God damn Jerries, will ya dude? Radar nas precizne navadza do roznych sektorov, Nemci sa nesmelo snazia nastupat si nad predmostie, ale vzdy sme vcas kde treba a po chabych pokusoch o boj sa pustia dole a zase si krvopotne nastupavaju. V tejto faze specialky sa neda predstierat nejaka historicka 'realita', clovek proste vie ze je v pocitacovej hre, ktora sa mu strasne drbe. Chalani za mnou maju namiesto kondenzaciek EKG nemeckych pilotov pod nami - ako skacu po oblohe, chat je plny nadavok na nefuncny teamspeak - Fokry co sa nam aj podari nestratit kvoli lagom nam odwarpuju a celkovo to vsetko stoji za hovno. Devat pilotov sa vozi nad Beachheadom a pokusa sa drzat priblizne v jednom sektore (rozumej nad Francuzskom). Pod nami sa mihaju 190-tky, aj sa dostavame do pozicie, ale strelba je stazena situaciou v hre. Nahodne mi dvaja preletia davkami, ale pokusy o prenasledovanie ci strelbu rychlo vzdavame, je to plytvanie municiou. Toto je horsie ako anglicke jedlo, stupame a plnime si nasu ulohu - sme jednou z koncatin babky, ktoru drzi na snurkach nas zrucny radarovy operator. Mame par kontaktov s nepriatelom, ktory trufalo hlada cesticky do nasho vzdusneho priestoru. Splhali sa po rebriku a my sme im velkym lesklym americkym kladivom mlatili po prstoch, ked sa dostali na posledne dve priecky. Chceli sme ich sice postrielat, ale aspon sme ich mohli postrasit.
[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/02a.jpg[/img]
Situacia so serverom sa gradualne zhorsovala, vsetci sme frustrovani a mierne nasrani, po hodine a pol suboja nie s nepriatelom, ale predovsetkym so serverom dostavame rozkaz k navratu na zakladnu. Sadnut a prezbrojit v ALG. Wait a minute... my sadame v Normandii? S nasimi Jugmi? Oukej, whatever dude. Sklesavam ako posledny a obzeram sa po oblohe - staci jeden nabudeny fokac a sme vsetci v riti. Zrazu asi prileti lietadlo, ktore tam nie je a zostreli Lava na finale. Ziadny kontakt ani strelba, proste sa rozprskne po oblohe a je hotovo. Vzapati Matwej skace z lietadla, ktore ktosi poskodil na stojanke. Parada, uz nas dakto vulchi na letisku - ale nikde nic nevidno. Oneskorenie servera znaci, ze strelec tam uz par minut nie je, nikto ho nevidi a ani neuvidi. Kolegovia cumia okolo a hlasia kontakt - Fw 190, udajne leti na sever a mizne pod vodou. Vyborne, protiponorkove operacie som si vzdy uzival - letim danym smerom a konecne vidim, ako sa nejake lietadlo s velmi kostrbatou trajektoriou pohybuje kdesi smerom kamsi. Nasledujem ho (samozrejme nie pod vodu) a snazim sa zufalo zabranit, aby nezabil celu letku prezbrojujucu este aspon 14 minut. Zrazu je tam kontaktov viac a okolo mna bzucia 3 Fockewulfy. Strielaju kamsi 800 metrov za mna a ja som velmi zvedavy, ako sa toto skonci - asi sa rozprsknem po oblohe nejakych 20 minut potom ako skonci suboj? Nemam radsej vyskocit? Proti trom lagujucim Fokacom moc sanci nemam, ale nastastie su to asi bitevnici, lebo sa nedokazu dostat do pozicie na strelbu - alebo im tiez skacem po oblohe a len sprejuju. Po dvoch troch manevroch som za nimi a na posledneho z nich prazim polpalciaky az kym sa cosi neujme a nespadne s mrtvym pilotom. Trosku mi stupne tlak ked sa dva doty letiece daleko pred nim zrazu ladnym warpom dostanu za mna, ale nastastie sa zase odwarpuju nazad a letia definitivne doprec. To sa na to mozem vysrat, na taketo bitky - idem sadnut na ALG a na finale mi utrapena hra pada a musim to cele restartovat. Snazim sa moc nenadavat, lebo vsetci este spia, ale s pocitom temneho vnutorneho hnevu si isem zaliat kafe a do notesu pisem vysledok prveho letu:
2 Jugy stratene, 1 pilot KIA a dalsi bez masiny vo Francii - a to len za cenu jedneho solpaveho Fockewulfu. A to nas este caka 15 minut prezbrojovania v Hot Zone a start z nej.
[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/01a.jpg[/img]
[b]III.[/b]
Household 1 to Radar 2 - sme pripraveni kedykolvek odstartovat. ''Household 1, tady Radar 2 roger that. Mame pro vas zajimavy ukol - na letisti v Grenville prave pristala skupina nepratelskych letadel.'' Happy days, boys. Rychly start, kurz dva dva devat, plniaci tlak 45'', 3500 otacok. Motory revu - sli sme bez bomb, nebudem riskovat ich pouzitie na serveri, ktory bezi s takouto latenciou. Mozno by buchli az v nedelu vecer. I z utoku palubnymi zbranami mam obavy, ale s tym sa nic neda robit. Ak to zacne nad letiskom lagovat a vsetci tam zostaneme, alebo budeme bojovat s neviditelnymi stihackami, tak sa na to vybodneme. Moralka je sice vysoka, ale prisli sme si zalietat a nie trapit sa. Po kratkom lete nachadzame letisko Granville, Radar 2, tu Household 1, sektor Alpha Echo four - utocime. Chlapi ideme do toho, kazdy jeden ciel. Nemci nestihli zareagovat, kym sa rozhuci sirena, tri Messerschmitty su rozstrielane na kasu, tri nemecke panicky si najdu ineho fesaka. Inak ti nemecki chlapci by sa vizazou celkom hodili k tym Anglicankam, nechcem nic hovorit... Plytvam zbytocne municiou - Befko najprv na klopkanie polpalciakov vobec nereaguje - co je cudne, tak drzim spust a drzim a drzim a az ked som daleko za nim dlhe kilometre od letiska, precitam si vysledok nasej bohumilej snahy. Nevadi, ze sme sa nemohli pokochat, hlavne ze si Befka daju 3 hodky pauzu. Pri opakovanom utoku horia dalsie dve One oh nine, vselico je na letisku rozstrielane alebo inak spustosene. Opatovne vsak pada radiove spojenie a od dalsich navstev letiska preventivne upustame. Pat znicenych mezkov a jeden specialny bojovy traktor - not bad, chaps, not bad at all.
[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/02aa.jpg[/img]
Stale bez spojenia menime kurz na sever a nad plazou opatrne nastupavame. Jeden pilot straca spojenie a pozvolna stupa do ionosfery - ako chlapi ja viem, ze som vam zdoraznoval drzte si vysku, ale netreba to prehanat... Radar 2 nas navadza nad Caen - stupajte do 25.000 stop, kurz 225. Rozumel, kurz dva dva pat, pred nami nic, ale za nami dole! Na osmej hodine ohnostroj hnusnych nemeckych granatov - chat je plny hlasok, nase Typhoony skaredo dostavaju na kakac od 190tok. Sice neskoro, ale padame tam - predsa ich v tom nenechame, proti presile nemaju sancu. V klesani prichadzam o wingmana - Kukulo nejakym nedopatrenim prichadza o kridlo a havaruje do mora. Neuveritelne, o chvilu neskor Toci hlasi, ze sa mu v mraku zlomil Thunderbolt a skace. (Dufam ze sa ti nezlomi padak voe) Server stale robi divy, Fokry strielaju do prazdna, vsetci skacu po oblohe, iba ja padam dole a stracam prehlad - popred cumak mi preleti kolmo hore Typhoon, chvostom preraza vzduch a miestami striela. Ti Anglicania su ozaj podivini. Behom par minut sme tu zo siestich ostali traja, jedneho vykopol server, dvaja sa rozbili v podivnych situaciach, ostal som sam a chce sa mi curat - uz rozmyslam, ze zavelim navrat na Tangmere a zvazujem koniec celej akcie, ked podo mnou preleti Fockewulf v zavese za Spitfirom. Skusam mu pomoct, z dialky zaklopkam na rameno halo tady Ju Es Ejr Fors, tak zacne noznicovat. Tak ja zacnem strielat. Ked zacne misto noznicovania dymit, nechavam ho svojmu osudu (aj tak warpuje pod vodu) a tocim na sever. Za mnou cisto, zvysna dvojica sa odputava tiez, ideme domov! Vtom dostavam zasahy odnikial, pilot zraneny, ovladanie rozbite, padam do mora. Nad svojim 'clup' vidim o pol minuty neskor preletiet lietadlo zurivo strielajuce do vzduchu aj do vody. Aha. No tak na to sa mozem viete co, hned zajtra idem nazad do Iowy.
[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/03.jpg[/img]
[b]IV.[/b]
V Tangmere je pripravena len jedna dvojica stihacov - podniknu nalet na letiste Evreux - v case preletu vsak pride hlasenie od vrchneho velitelstva, ze vsetky operacie sa kvoli zlemu pocasiu rusia, bomby odhodili na sklad paliva v Dieppe a vratili sa domov. Ja som zatial vypisal hlasenia, skocil pokecat s babami v kantine (fuj ale maju mrzke nohy tie Anglicanky, okrem takej jednej brckavej, ale ta ma zase male... sebavedomie), napisal som krasny list mojej Lucy Lou, I love you too, honey a podobne kecy. Od 16:00 opat drzime pohotovost.
[b]V.[/b]
Situacia na fronte sa vyrazne zlepsila, a to pocasim aj hardwarovo. Nenechajte sa zmiast - Anglicko je stale hnusne, ale da sa lietat. Situacia v kuchyni je bohuzial stale rovnako mizerna, ani kafe nevedia robit. Este ze sme ti Independence war vyhrali, myslim si - inak by sme rozpravali ako v stredoveku a zrali by sme pomlete pomlete oblicky v sladkom listkovom ceste ako ja teraz. Nebyt nas, uz sa tu davno dlavia nemeckymi klobasami, hovada jedny Anglicke. Dostavame rozkaz vykonat hliadku nad predmostim - okazmite startujeme, nase kridla su tak napchate nabojmi, ze lietadlo veselo hrka, ked pokyvem kniplom. Vsetko to vystrielam na tych zasranych Nackov, mojich osem rur sa uz nevie dockat kedy sa im poriadne ulavi. Stupame nad Normandiu, zanechavajuc za sebou dlhokanske ciary.
[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/04.jpg[/img]
Prelietavame do sketoru Radaru dva - ''Household One in position, Angels 34, over'' vtedy sa vsak nasa komunikacia vyrazne stazi nefunkcnymi vysielacka. Urcite francuzski saboteri. Alebo cinske tranzistory. Takto tu vojnu nevyhrame sefe. V nasledovnych minutach sa tulame nad plazami, nestretavame vsak jedine nepriatelske lietadlo - okolo nas sa mihnu dva Mustangy od Ronnieho, sem hore sa neodvazi ziadny Jerry, musime si po nich zletiet nizsie. Po hodine a pol hliadkovania zacnu chlapcov svrbiet prsty - komunikacia stale vyrazne obmedzena, situacia tu hore je vylozene stabilna, kdesi za nami sa nudia Spitfiry XIV, zlietame teda nizsie pozriet letisko Granville. Thunderbolt reve ako krava, ruti sa na travnatu drahu letiska. Fockewulfy! Chlapci vzlietaju! utocime! Kazdy si vezme jedneho a nazad hore! Hladam vhodny ciel - po drahe sa smerom na juh tarbavo rozbieha jedna oskliva one ninety. Ak vzlietne, v tomto sere ju pri zemi v zivote nenajdeme. Rovnam si ho do zameriavaca a pustam mu fesnu davku. Americke olovo ju presije hladko obratko od cumaka po chvost, vyberam dive, kutikom oka pozorujem podivnu hromadu srotu - pokrutene rozhasene Messerschmitty, kde sa tu len nabrali? Moralka je vysoka, moji boys hlasia dalsie zasahy na ciele, opakujeme utok. Vtedy Paul hlasi zasah na motor - tak predsalen nejaki stihli vzlietnut - drzme si vysku, letime prec. Viditelnost proti zemi je mizer.... PRASK vtedy sa otrasie cele lietadlo mohutnym zasahom - tazky flak buchol moc blizko, nefunguje mi kormidlo, v kabine mi syci glykol, chvilu som v soku, pustim knipel a pozeram sa na ruky,z rukavice mi crci tenky pramienok krvi, aj ked bolest necitim. Ano, si cely, ty hovado, ale ak sa nedas dokopy tak sa odtialto nedostanes. Otacam okriplenu Lucy Lou II nad drahu, a veru, vo vzduchu akosi privela lietadiel. Na zemi horia trosky po nasom utoku, ale dva nase Jugy boli tazko zasiahnute. Paul taha vlecku dymu a uz sa zanho vesia dalsi Fockewulf. Okamzite stacam, ale netreba - aj tak to nestihnem, navyse utocnik uz je kvalitne porcovany Macom. Nas kolega skotskeho povodu ma pri strelbe pekny zvyk preklinat svoju obet az do poslednej chvile a ja sa vyzivam v tomto procese az kym za sebou nevidim ohnivu gulu... Vsetci domov, kurz 0. Riadenie mi tuhne, nevzyera to so mnou dobre - zasrany nemecky flak, urcite mieril na daco ine, lebo takto sa ti babraci trafit nevedia. Rovnam do zameriavaca jedno postavenie eighty eight a nepustim spust kym z neho nie je hromada srotu a masa. To by stacilo, rovnam masinu na sever, pred ocami sa mi mihaju hviezdy. Samozrejme ze Americke, Ruske su hnusne ako anglicka noc. Kabinu, musim odhodit kabinu. Ked som bol maly, ostal som zakliesneny v bunkri, co mi tatko postavil na velkej ceresni na zahrade za domom. Nedali sa otvorit dvierka, nuz som sa hral na vazna, ale potom sa zotmelo a ja som sa strasne bal. Vyletel som cez okno a strom som zliezol skoro volnym padom. Ale to bolo v Iowe, teraz som v kabine mojho rozstrielaneho Jugu niekde nad zasranym Francuzskom. Konecne prekryt odlieta, do kridla ma zasahuje lietadlo za mnou - nejaky saso si chce strelit na zostreleneho Americana. Alebo ma chce zabit na padaku, len si posluz, Jerry, hore si na mna nevystrelis. Skacem a som starsne malicky, mensi ako nemecke granaty. Padak sa otvara len tak tak, som ani nie 6 mil severne od letiska a predstava, ze by som skoncil ako POW sa mi vobec nepozdava. Dopad bol velmi tvrdy, v usiach mi zvoni, nepocujem hluk, skor citim trasenie. Ci to sa trasiem ja? Niekto strasne nahlas dycha. Taham padak, v ruke zvieram pistol. Viac sa mi to pacilo, ked som mal zbrani osem, ale pilot si obcas nenavybera. Skryvam sa v podivnom poraste. Prisambohu, ze take kriaky v Iowe nemame, ked sa Jerry priblizi, postrielam ich ako plechovky na dvore s tatkom. Ruka ma zacina boliet, nikto nechodi, sero mi tentoraz vyrazne pomaha. Do rana vydrzim. Vsetko vydrzim. Urcite maju co robit s hurhajom, ktory sme na letisku sposobili, mozno si myslia ze som ostal v lietadle. Lucy Lou II, krasny strieborny stroj s novou kabinou - Cadillac medzi lietadlami. Chlapci ma v tom nenechaju. O hodinu utrpneho cakania pristava male lietadlo. Caka v poli, toci sa na vzlet Sentinel! Americky sentinel. To je blazon! Bezim co mi sily stacia a o chvilu som v kabine. Pilot je flegmaticky dlhan s prezyvkou Paulus, vraj je z New Jersey, co mimochodom mnohe vysvetluje. Podava mi ruku a pyta sa, ci som zraneny. Let! Let ty blazon, mozno uz startuju. V klude sa usmieva a uz o chvilu sa odliepame. Lize vrcholce stromov, o 20 minut sme doma, hovori mi ked dopijam posledny hlt z jeho ploskacky. Ja sa s tebou tak strasne ozerem.
[i]Vazena pani .......... S polutovanim Vam oznamujeme, ze Vas syn ...... zahynul pri odvaznej zachrannej akcii ...... sa dostal pri pristati do tazkej turbulencie ............ pohrebny obrad so vsetkymi poctami ......... na vojenskom cmiteri v Carentan.[/i]
VI.
... to be continued[/quote]
[quote][b]Farky napsal:[/b]
[quote]Z denÃku velitele 62nd Fighter Squadron USAAF …
[b]Sobota 16. Äervna 1944[/b], letiÅ¡tÄ› Beaulieu (Anglie).
Budà mÄ› vůnÄ› kávy, otevÃrám jedno oko. Na okraji postele sedà moje oblÃbená WAAF a v ruce držà velký hrnek z kterého se kouÅ™Ã. „Čas vstávat“, pronese zvonivým hlasem. Zmůžu se jenom na „DÃky zlatÃÄko“, pokládá kafe na noÄnà stolek a mizà pryÄ. Asi jde vzbudit zbytek squadrony. PodÃvám se na budÃk, ten ukazuje nechutných 3:25.ÄŒlovÄ›k se ani nemůže pořádnÄ› vyspat, zkurvená válka …
MÃÅ™Ãm v polospánku do umývárky, chladné ráno mi okamžitÄ› naplno pÅ™ipomÃná že nejsem doma na FloridÄ›, ale v Anglii. Risknu pohled do zrcadla, kouká z nÄ›j na mÄ› utahanej a nevyspalej chlápek. ChvÃli trvá, než si uvÄ›domÃm že ta troska co na mÄ› civà jsem já.
PodÃvám se na svoje náramkové hodinky a zjiÅ¡tuju, že Äas naÅ¡eho briefingu se blÞÃ. Rychle se oblékám a mÃÅ™Ãm ke stanu, kde už jsou shromáždÄ›nà vÅ¡ichni piloti. Než vstoupÃm dovnitÅ™, dopřávám si jeÅ¡tÄ› chvilku sám pro sebe. Zapaluju si cigaretu a plnÃm plÃce kouÅ™em, pak už na tuhle moji neÅ™est asi nebude Äas. Odhazuju nedopalek do trávy pokryté rannà rosou a vejdu na briefing. Zpravodajský důstojnÃk provádà rychlou instruktáž, mise je jednoduchá – bombardovat pomocà plného pumového nákladu letiÅ¡tÄ› Octeville u Le Havru, poté nastoupat a posÃlit vrchnà krytà naÅ¡eho pÅ™edmostà v Normandii. Starosti mi malinko dÄ›lá blÃzká pÅ™Ãtomnost Le Havru, flak tam urÄitÄ› bude intenzivnÃ…
Krátce pÅ™ed 4:00 se letiÅ¡tÄ›m rozburácà řev naÅ¡ich osmnáctiválců. ZatÃmco zahÅ™Ãváme motory, pozorujeme vzlet squadrony Lightningů. PÅ™eju jim rádiem Good Luck. PojÞdÃme opatrnÄ› na start, kdybychom se teÄ srazili nemáme Å¡anci vyváznout žÃvÃ. Pod trupem nám visà „tisÃcovky“, pod kÅ™Ãdlem dvÄ› „pÄ›tistovky“, pÅ™i kolizi jasná smrt. KoneÄnÄ› jsme seÅ™azeni na prahu dráhy a já můžu dát povel ke startu. Thunderbolt se lÃnÄ› rozbÃhá, těžce naložený jde do vzduchu jen neochotnÄ›. Kola se s bouchnutà zaklapnou do kÅ™Ãdla, ubÃrám plyn aby mÄ› ostatnà dotáhli. BÄ›hem pár okamžiků jsme zformovanÃ, Äas ohlásit se radaru – „Radare 1 Platform 1, jsme po startu a mÃÅ™Ãme do Francie“. ÄŒeká nás pÅ™ekvapenÃ, ve sluchátkách se ozývá pÅ™Ãjemný mÄ›kký ženský hlas: „Dobré ráno Platform, vidÃm vás, pokraÄujte kursem 130“. Na frekvenci naÅ¡Ã squadrony to jen zahuÄÃ, nic nedokáže chlapi vzpružit tak jako ženská.
Å plháme se do dvaceti tisÃc, cesta pÅ™es Kanál nám celkem ubÃhá. VyházejÃcà slunce osvÄ›tluje svými prvnÃmi nesmÄ›lými paprsky mraky a moÅ™skou hladinu. Za jiných okolnostà bych si tu až kýÄovitou scenérii vychutnával, dnes ale ne. Dnes budem zabÃjet a možná budem zabÃjeni. KoneÄnÄ› vidÃme francouzské pobÅ™ežÃ, rozdávám poslednà instrukce. Vedu svoji squadronu tak, abychom po útoku stoupali nad pÅ™edmostÃ. „LetiÅ¡tÄ› Octeville, na jedné hodině“. KoneÄnÄ›, necÃtÃm se ověšený vůbec dobÅ™e. „RozumÄ›l, jdeme na to“, houknu do rádia a potápÃm Thundera pÅ™es pravé kÅ™Ãdlo do téměř stÅ™emhlavého letu. Vedu do útoku druhou trojici, rychlost letu narůstá a zaÄÃnám mÃt trochu strach, aby se mi letadlo nerozpadlo ve vzduchu. Prvnà trojice se zbavuje svého smrtonosného nákladu a mÃřà nad moÅ™e, teÄ jsme na Å™adÄ› my. Odhazuji vÅ¡echny pumy a rychlostà 600 mil v hodinÄ› pÅ™elétám nÄ›mecké letiÅ¡tÄ›. Jen stihnu zaregistrovat, že zprava stÅ™Ãlà rychlopalný flak, jediná obrana letiÅ¡tÄ›. Nemůžu pozorovat výsledky svého útoku, sedÃm v Razorbacku a z nÄ›j nenà dozadu vidÄ›t téměř nic.
Rychle pouÅ¡tÃm cÃl z hlavy, jeden z mých pilotů je v problémech. Hlásà ustÅ™elené pravé kÅ™Ãdýlko. Prohledávám oÄima oblohu a nedaleko zahlédnu Thuderbolta táhnoucÃho za sebou úzký proužek unikajÃcÃho paliva. DohánÃm ho a naskýtá se mi dÄ›sivý pohled na poÅ¡kozenà – pravé kÅ™idélko a celý pravý stabilizátor chybÃ, zadnà Äást trupu je posetá dÃrami. NaÅ¡tÄ›stà samosvorné nádrže projednou zafungujà tak jak by mÄ›ly a únik paliva se po chvÃli zastavuje. PÅ™edávám velenà svému zástupci a doprovázÃm neÅ¡Å¥astného pilota poÅ¡kozeného T-Boltu do Anglie. SpoleÄnost nám dÄ›lá jeÅ¡tÄ› jeden Älen naÅ¡Ã squadrony. PÅ™emýšlÃm co se stalo, lehký flak tohle nemohl způsobit, těžký flak tam nestÅ™Ãlel. Teprve dlouho potom mi to dojde – musel to způsobit výbuch pumy nÄ›koho pÅ™ed nÃm. MÄ›l obrovské Å¡tÄ›stÃ, že sedÄ›l v „tanku“ jménem Thunderbolt, jinak bych urÄitÄ› musel psát dopis jeho rodinÄ› zaÄÃnajÃcà slovy „S velkou lÃtostà vám oznamujeme, že váš syn ….“ . ZatÃmco se za monotónÃho zvuku motoru suneme nad vodou zpÄ›t do Anglie, zbytek 62nd FS naváže kontakt s nepÅ™Ãtelem. Posloucháme krátké utržkovité volánà z rádia, tak typické pro vzduÅ¡ný souboj, snažÃme se domyslet jestli má navrch naÅ¡e jednotka a nebo Luftwaffe. PotlaÄuju nutkánà obrátit zpÄ›t do Francie a jÃt naÅ¡im na pomoc. Už vidÃme bÅ™ehy hrdého Albionu, nedaleko základny pilot opuÅ¡tà zmrzaÄený letoun. Já a jeÅ¡tÄ› jeden doprovodný letoun v pořádku sedáme na letiÅ¡ti. OkamžitÄ› k nám pÅ™ibÄ›hnou mechanici a pÅ™ipravujà naÅ¡e stroje k dalÅ¡Ãmu letu. Zůstávám v kokpitu a poslouchám rádio. Zbytek mých lidà je už na cestÄ› domů, vezou si jeden potvrzený sestÅ™el Focke Wulfu. Ztráty žádné, zatÃm …
OpouÅ¡tÃm svého Thundera a zapaluji si cigaretu. A už jsou tady, Å™adà se na okruh a sedajÃ. VÅ¡ichni už sedà v pořádku na zemi, zbývá poslednà stroj. S hrůzou pozoruji, jak mu pÅ™i dosednutà praská pneumatika a jak sebou smýkne na stranu. Rachot drceného kovu a kostà se rozléhá naÅ¡Ã základnou, z letadla je bÄ›hem chvÃle ohnivá koule. Zkurvená válka …
Velitelstvà nás opÄ›t žene do vzduchu, naÅ¡Ãm úkolem bude výškové krytà pÅ™edmostÃ. Ptám se logistika, kde jsou ty slÃbené pÅ™Ãdavné nádrže. Se sklopeným zrakem odpovÃdá, že dÃky administrativnà chybÄ› poslali naÅ¡e nádrže na jinou základnu, ale že na tom pracuje. SkvÄ›lý.
Startujeme tedy bez pÅ™Ãdavných nádržÃ, osm Thunderboltů. OpÄ›t nás provázà hlas Terry, radarové operátorky. Nedaleko Francie nás pÅ™edává Radaru 2 a pÅ™eje hodnÄ› Å¡tÄ›stÃ. Radar 2 okamžitÄ› naÅ™izuje zmÄ›nu kursu, toÄÃme ve výšce 20 000 ft vlevo na kurs jedna dva nula. Po pár okamžicÃch se Radar 2 ozývá znovu „Platform toÄte na kurs jedna osm nula a stoupejte, nepÅ™Ãtel pÅ™Ãmo pÅ™ed vámi“. Posouvám páku plynu vÃce dopÅ™edu a v téměř stejném okamžiku se mi ozve do sluchátek „Kontakty na jedný hodinÄ› vejš“. Cože, vejÅ¡? A do hajzlu. Už je vidÃm taky, ÄtyÅ™i rozjeté Fw 190. StáÄejà se za náš vedoucà roj, tohle nenà dobrý. SnažÃm se prorvat páku plynu až do motoru a stoupu v mÃrné pravé zatáÄce. Jdou po Platformu 1-3 a 1-4. Pronásledovaná dvojice volà únik klesánÃm, snažÃm se je najÃt vizuálnÄ›. MarnÄ›. S úlevou zaslechnu, že je pouÅ¡tÄ›jÃ. Docházà ke krátké potyÄce, kdy zÃskáváme nad NÄ›mci rychle navrch. Ty po ztrátÄ› výhody výšky radÄ›ji mizà letem k zemi. SnažÃm se dát dohromady svoji jednotku, ale atmosférické podmÃnky se rychle zhorÅ¡ujà a nenà možné se udržet ve formaci, natož vést nÄ›jakou bojovou Äinnost. PÅ™esto si protrpÃme dalÅ¡Ã půlhodinu hlÃdky, bÄ›hem které pÅ™emýšlÃm co si poÄneme když na nás zaútoÄà stÃhaÄi v této situaci, kdy jsme zbaveni svých jediných výhod – poÄtu a týmové práce. NaÅ¡tÄ›stà už nepÅ™Ãtele nepotkáváme, i když se nás na nÄ›j snažà radarový operátor navést. NavÃc nám obÄas vypadává rádio. Teprve odlet domů kursem tÅ™i Å¡est nula ukonÄuje toto trápenÃ. Sedáme v pořádku doma a velitelstvà nás stÅ™Ãdá Äerstvou jednotkou…
DalÅ¡Ã vzlet je plánovaný na 12:05, piloti mojà squadrony se zaÄÃnajà scházet u brány základny v 11:30. Seržant si dlouze prohlÞà naÅ¡e průkazy, dovnitÅ™ nás nepouÅ¡tÃ. Dlouze nÄ›kam telefonuje, asi si nÄ›co ověřuje. Trvá téměř půl hodiny, než se vÅ¡ichni dostaneme dovnitÅ™. BěžÃm sprintem na velitelstvà pro rozkazy, máme okamžitÄ› vzlétnout s pumami a podpoÅ™it frontu u St.Lo. Když pÅ™icházÃm k naÅ¡im maÅ¡inám, nestaÄÃm se divit. Piloti rozpaÄitÄ› postávajà u svých Thunderů, nikde nenà v dohledu jediný mechanik. ZjiÅ¡Å¥ujeme, že nejsme pÅ™ipraveni k letu. To se tady dneska vÅ¡ichni zbláznili? Oni snad Å¡li na obÄ›d aniž by nám pÅ™ipravili éra! Trvá dlouhé minuty, než se s úsmÄ›vem na rtech loudavým krokem a s rukama v kapsách objevà prvnà skupinka mechaniků. Tak to teda ne! PopohánÃm je nadávkama i kopancema, už jsme mÄ›li být dávno ve vzduchu. Kouknu na hodinky, je 12:35. Fajn, teÄ už jsme mÄ›li být nad cÃlem, mÃsto toho tu trÄÃme a teprve nás vyzbrojujÃ. Šéf letových operacà jde venÄit svého psa a je velmi pÅ™ekvapen, že nás tu jeÅ¡tÄ› vidÃ. A nedá se Å™Ãci, že je to pro nÄ›j pÅ™ekvapenà pÅ™Ãjemné a také mi to dává najevo.
Je už 12:45, když se kola naÅ¡ich Thunderboltů odlepujà od betonu vzletové dráhy. Pokud byly dopoledne atmosférické podmÃnky nepÅ™Ãjemné, tak teÄ už jsou straÅ¡né a naprosto neletové. Rádio spÃÅ¡e nefunguje než funguje. PÅ™esto to nevzdáváme a jednotlivÄ› se snažÃme dostat do Francie, tam nás potÅ™ebujÃ. PrávÄ› když zahlédnu na obzoru mlhavé obrysy francouzského pobÅ™ežÃ, dostávám rádiem zprávu o okamžitém ukonÄenà letových operacÃ. PÅ™istáváme ve straÅ¡ném marastu. Zkurvený poÄasÃ, zkurvená válka…
Jdu na velitelstvà pro instrukce. Je mi oznámeno, že v 16:00 se snad poÄasà umoudřà a budeme moci do vzduchu. Na 15:15 je svolána porada Å¡tábu a velitelů squadron. Potvrzuji svoji úÄast a jdu instruovat své piloty. S klidem jim oznamuji, že půjdeme na start zÅ™ejmÄ› v 18:00(!) a dávám jim do 17:00(!) rozchod. Pak zamÃÅ™Ãm na ubikace, tam sebou prásknu na postel a okamžitÄ› upadám do nÄ›Äeho, co by se dalo nazvat spÃÅ¡ bezvÄ›domÃm než spánkem. SvlékanÃm letového úboru se nezdržuji…
Je 16:45 a nademnou se opÄ›t sklánà zelenooký andÄ›l v uniformÄ› WAAF s kávou v ruce. PomÄ›rnÄ› dobÅ™e naladÄ›n vstávám, jeÅ¡tÄ› než opustÃm důstojnickou ubytovnu seberu jen pro jistotu ze stolu papÃr týkajÃcà se pÅ™eruÅ¡enà operacÃ. Cestou na velitelstvà se na to lejstro mimodÄ›k podÃvám a do sÃtnice se mi vypálà – [color=red]PORADA V 15:15, ZAHÃJENà LETOVÃCH OPERACà V 16:00![/color] Já sem takovej idiot, tohle je na polnà soud! MÄ›l bych jÃt okamžitÄ› na HQ, ale nejdÅ™Ãv jdu za mými piloty. Je to možná naposledy co je uvidÃm, maximálnÄ› že bych je pozdÄ›ji tÅ™eba zahlédl pÅ™es mřÞe mojà vÄ›zeňské cely. Už vÄ›dà co se stalo a pobavilo je to. NesdÃlÃm úplnÄ› jejich dobrou náladu a jdu si nasypat kýbl popele na hlavu k veliteli. Mám Å¡tÄ›stÃ, je shovÃvavý a uklidňuje mÄ› tÃm že se vlastnÄ› nic nestalo, že jsme stejnÄ› zatÃm drženi v záloze. Padá mi kámen ze srdce…
O hodinu pozdÄ›ji pÅ™icházejà rozkazy, naÅ¡Ãm úkolem je poskytnout výškové krytà nad pÅ™edmostÃm. PÅ™icházà dobrá zpráva, bÄ›hem pÅ™estávky v letových operacÃch koneÄnÄ› dorazily na základnu pÅ™Ãdavné nádrže, to zvýšà naÅ¡i užiteÄnost. Lezeme do maÅ¡in, bÄ›hem pár minut startujeme a mÃÅ™Ãme opÄ›t do Normandie. PoÄasà je nádherné, je to obrovská zmÄ›na oproti dopoledni. Rádio ale stále zlobÃ, vypadává nám stále ÄastÄ›ji. Po pÅ™Ãletu nad pÅ™edmostà zjiÅ¡Å¥ujeme, že nebe tu momentálnÄ› zcela patřà Spojencům. HlÃdkujeme mezi Caen a Isigny sur Mer. Jsme informováni o nepřátelské aktivitÄ› u Vire, letÃme to prověřit, nicménÄ› na Luftwaffe nenarážÃme. Část jednotky, vÄetnÄ› mÄ›, se dostává až téměř k Avranches. Koutkem oka zahlédnu nÄ›co na mraku, otáÄÃm Thunderbolta smÄ›rem k možnému kontaktu. Sakra, ztratil jsem to. A tak ne, zase je zahlédnu ve výšce mraků. Oznamuji svoji pozici zbytku jednotky a popohánÃm svoji P-47 vpÅ™ed. Už dokážu identifikovat nepÅ™Ãtele, je to ÄtveÅ™ice Bf 109. RozhlÞÃm se, jestli nepadám do pasti, ale mimo svého wingmana nikoho nevidÃm. Trochu pod nÄ›, aÅ¥ se jim dostanu do slepého úhlu, to je ono. Za pár vteÅ™in budou na dostÅ™el, jde to dobÅ™e. Ale nééé, poslednà ze „stodevÃtek“ se obracà prudce na záda a mÃřà dolů, ostatnà ho za okamžik následujÃ. Jsem zklamaný, ale nemám Äas se zabývat promarnÄ›nou pÅ™ÃležitostÃ, nesmÃm udÄ›lat chybu. Stoupu do bezpeÄné výšky, brzy se ke mnÄ› pÅ™ipojuje zbytek squadrony. Ta ÄtveÅ™ice NÄ›mců je bůhvà kde. Ustupujeme na sever, nerad bych aby nás tady odÅ™Ãzli.
Najednou se do sluchátek ozve „Mám za sebou befko, potáhnu ho dolů“. Kurva, kde? Kdo? Už to vidÃm, Thunder v pravé klesavé zatáÄce, na nÄ›m visà dva Bf 109. Tahá je pÅ™Ãmo pod nás, jsme v ideálnà pozici. Padám dolů, NÄ›mci se mezitÃm rozdÄ›lujÃ. VybÃrám si toho co zůstal nahoÅ™e, rovnám ho do zaměřovaÄe. Jdu mu pÅ™Ãmo na Å¡estou, doufám že se mi malinko natoÄà jak bude koukat dolů na svého vedoucÃho a já mu naložÃm do motoru. Tolik Å¡tÄ›stà bohužel nemám, letà pořád rovnÄ›. Co se dá dÄ›lat, stisknu spouÅ¡Å¥ a mých osm Browningů zaÄne plivat oheň. Dvousekundová dávka, stÅ™ely mizà v befku, bohužel bez viditelného efektu. Tak ten bude jen mÃrnÄ› poÅ¡kozený, i když z nÄ›j lÃtali kousky plechu, Å¡koda. Piloti Luftwaffe jsou již teÄ ve velké nevýhodÄ›, jak poÄetnÃ, tak poziÄnÃ. Obracejà své Bf 109 na záda a mizà k zemi.
62nd Fighter Squadron se znovu spojuje v kompaktnà celek, problémy s rádiovým spojenÃm dosahujà vrcholu snesitelnosti. SlyÅ¡Ãm polovinu jednotky, mÄ› slyÅ¡Ã tak tÅ™i lidi. Operátor radaru se nás snažà navádÄ›t na nepÅ™Ãtele, my ho slyÅ¡Ãme, on nás ne. Pak už se odmlÄà i on a musà nám rozkazy pÅ™edávat morseovkou. Žádá nás o pÅ™eladÄ›nà frekvence, bohužel za letu to nenà možné uskuteÄnit. OpÄ›t se trápÃme, pÅ™esto se snažÃme vést nÄ›jakou bojovou Äinnost. Jde to Å¡patnÄ›, můžeme se spoléhat jen na náhodu. Ubývá svÄ›tla, proto obracÃme smÄ›rem domů a kolem 20:00 pÅ™istáváme. Mechanici slibujÃ, že pÅ™es noc dajà naÅ¡e rádia dohromady. To doufám, takhle jsme nad Normandià k niÄemu. Jdu si dnes naposledy na velitelstvà pro rozkazy. Máme jÃt do vzduchu zÃtra v 5:00. Ach jo, zase si nepÅ™ispÃm, zkurvená válka …
PokraÄovánà pÅ™ÃÅ¡tÄ› ….[/quote][/quote]
[quote][b]1stCL_Fucida napsal:[/b]
[quote]Report velitele [b]I./JG 26[/b]
[i]Maj. Hans von Schrenk[/i]
[u][color=blue]Perseus 1[/color][/u]
Velenà nás probouzà ke 4. hodinÄ› rannÃ. 3. Staffel JG 26 se má postarat o hlÃdánà Normandie. K dispozici máme 14 pilotů i s letouny, dalÅ¡Ã dva kvůli technickým problémům do operacà odstartovat nemohou.
[b]1. let:[/b]
[i]...aneb kterak Perseus facku dostal:[/i]
Formujeme se na start z letiÅ¡tÄ› Rouen, je asi 4:30. ŘÃdÃm provoz a naviguji vÅ¡echny naÅ¡e stroje pÅ™i pojÞdÄ›nÃ. Na letiÅ¡ti vládne Äilý ruch - právÄ› se vracejà noÄnà stÃhaÄi a nadÅ¡enÄ› mávajà kÅ™Ãdly. Takže úspÄ›ch! Pomáhám noÄnÃm letcům s pÅ™istánÃm a doufám, že jako Perseus neudÄ›láme ostudu a půjdeme právÄ› ve Å¡lépÄ›jÃch noÄnÃch úspÄ›chů Luftwaffe. Vzlet probÃhá bez potÞà a za pár minut už ladÃme oblastnà řÃzenà II - Caen. Jsme vysláni až do výšky 8000 m, odkud máme dohlédnout na operace pozemnÃch vojsk a vyplnit Äas pÅ™Ãchodu dalÅ¡Ãch stÃhacÃch jednotek. Z radaru dostáváme informace, že nepÅ™Ãtel se houfuje v oblasti jihovýchodnà Anglie a nÄ›jaké stroje vzlétly již i z polnÃch letiÅ¡Å¥ na pobÅ™ežà Normandie. RozdÄ›lujeme jednotku na dvÄ› skupiny, jedna letà do oblasti Le Havre, kde se stÅ™etává s nepÅ™Ãtelem a bohužel bez nároku na sestÅ™el utrpà prvnà ztrátu naÅ¡Ã jednotky bÄ›hem operacÃ.
Já v Äele druhé skupinky - Schwarmu - operuji nad spojeneckými letiÅ¡ti a jeÅ¡tÄ› trochu severnÄ›. Jsme navedeni na dvojici dvou nepřátelských letadel. Thunderbolty! Máme drobnou pÅ™evahu výšky a pouÅ¡tÃme se do nich. Boj nepÅ™ijÃmajÃ, potlaÄujà své stroje a klesajà prudce do mraků. ChvÃli se snažÃme o pronásledovánÃ, ale rizika jsou pÅ™ÃliÅ¡ vysoká, navÃc jsme potÅ™ebnà jinde. ObracÃme zpátky k Francii a vracÃme se do pÅ™edepsané výšky. V tuto chvÃli se dozvÃdáme o potÞÃch druhé Äásti naÅ¡Ã jednotky, která hraje vzduÅ¡né Å¡achy s nepÅ™Ãtelem. PÅ™ilétáme na mÃsto, bÄ›hem nÄ›kolika minut se formujeme. Dostáváme nové rozkazy k hlÃdce nad letiÅ¡ti ve výšce 7 km. Vypadává mi radiostanice, mocnÄ› mávám kÅ™Ãdly a naznaÄuji pÅ™edánà velenÃ. Formace se pÅ™i potÞÃch s komunikacà trhá a znovu seÅ™azuje, na chvÃli se mi dařà navázat spojenà a velÃm k návratu na naÅ¡e operaÄnà letiÅ¡tÄ›. Ano, je jÃm Vire...následujÃcÃch 40 hodin bude prožÃvat peklo. MÃÅ™Ãme na jihovýchod, ÄÃmž se snažÃme zmást nepÅ™Ãtele. Vyklesáváme pod 300 m a u zemÄ› obracÃme právÄ› nad Vire.
PÅ™istánà po 120 minutách letu probÃhá bez zbyteÄných dalÅ¡Ãch ztrát. Perseus na zemi Äeká ledová sprcha. Výkon nebyl dobrý, poletovali jsme tam jako kaÅ¡párci, navÃc jsme sami dovolili nepÅ™Ãteli sestÅ™elit jednoho z nás. To už se nesmà opakovat! MaÅ¡iny jsou pÅ™ezbrojovány, piloti se chystajà do dalÅ¡Ã akce.
[b]2. let:[/b]
[i]...aneb kterak Perseus sebevÄ›domà zÃskal:[/i]
Vzlétáme okolo 7. hodiny rannà v poÄtu 12 strojů. NÃzkým letem mÃÅ™Ãme k mÄ›stu Flers, ladÃme oblastnà řÃzenà II, hlásÃme pozici a stoupáme k severu. Oblastnà nás navádà nad Lisieux, poté Caen a dále do západu až nad Saint Lo a k Cherbourghskému poloostrovu. OpÄ›t se stáváme figurkou na neviditelné vzduÅ¡né Å¡achovnici. Dostáváme informace o nepřátelských formacÃch severnÄ› i východnÄ› od nás, zpravidla ve stejné, nebo vyÅ¡Å¡Ã výšce. Radar hlásÃ, že nepÅ™Ãtel je i ve výšce okolo 11 km, tam se s naÅ¡imi Focke-Wulfy nedokážeme dostat. Už nad 9 km téměř neudržÃme formaci a úÄinnÄ› bojovat dokážeme maximálnÄ› do 8 km.
VyklÃzÃme své pozice do jihu. OpÄ›t blbne vysÃlaÄka a vzájemnÄ› se ztrácÃme. Následuje nekoneÄné formovánà u Grainville, pak pÅ™elet k Falais a opÄ›t na sever ke Caen. Piloti jsou rozruÅ¡enÃ, vÅ¡ude nad námi jsou hlášena letadla, oblastnà zuÅ™Ã, že nepÅ™Ãtel operuje vÅ¡ude nad Francià a my sami mu nedokážeme zabránit. NaÅ¡tÄ›stà nás již pomalu doplňujà dvÄ› Staffeln z JG1.
Situace se mÄ›nÃ, návodÄà nás navádà na relativnÄ› nÃzké kontakty. Jsou jen kousek od nás a dokonce pod námi. ÄŒtveÅ™ice Mustangů! Volám Horrido!!! a v Äele Focke-Wulfů útoÄÃm. ZaÄÃná krátký, ale intenzivnà souboj. Dva Mustangy sestÅ™elujà moji piloti. Sám sleduji tÅ™etÃho jdoucÃho za 190kou, tisknu spouÅ¡tÄ›, kanony dunà a stroj se otřásá. P51 ale jen prolétá dávkou a trochu vyplaÅ¡enÄ› utÃká a mizà v mracÃch. O pár vteÅ™in pozdÄ›ji zjiÅ¡Å¥ujeme, proÄ Mustangy souboj pÅ™ijali! PÅ™Ãmo pod námi je jimi poseto celé letiÅ¡tÄ›, zÅ™ejmÄ› chránili své kamarády pÅ™i pÅ™ezbrojovánÃ. PÅ™edávám informaci na oblastnÃho a ten okamžitÄ› velà k útoku. Spolu s Perseem 4 zůstávám nahoÅ™e a kryju oblast, kdyby se pÅ™eživÅ¡Ã dvojice P51 chtÄ›la vrátit. Ostatnà Perseové se vrahjà na bezbranné stroje, které se pokouÅ¡ejà pojÞdÄ›t a nouzovÄ› vzlétat. Po minutÄ› je po boji, na zemi hořà snad 12 vraků. RáznÄ› stahuji Persea do jihu a do nulové výšky. Po hodinÄ› a půl nám zbývá benzin tak akorát na bezpeÄný návrat. Tentokrát pÅ™istáváme ÄásteÄnÄ› na Grainville a ÄásteÄnÄ› na Vire. NÄ›kdo láme podvozek, úplnÄ› beze ztrát to tedy nenÃ, ale nálada pÅ™evládá pozitivnÃ.
[b]3. let[/b]
[i]...aneb pomyslný vrchol Persea?[/i]
Startujeme mezi 9. a 10. hodinou dopolednÃ. Mise bude krátká, ale o to intenzivnÄ›jÅ¡Ã. V tuto chvÃli o tom ale jeÅ¡tÄ› nemáme potuchy. DÃky doplnÄ›nà jednoho pilota jsme opÄ›t v plné sÃle. Nad naÅ¡Ãm letiÅ¡tÄ›m Grainville se chystá k pÅ™istánà 8./JG 1 - jednotka jistého Petera "Berryho" Koschka. PÅ™istávajà nám pÅ™es hlavu, ale neohrožujà nás. Až o pár minut pozdÄ›ji zjiÅ¡Å¥uji, že nad letiÅ¡tÄ›m ponechali hlÃdkovat ve velké výšce maou formaci vlastnÃch letadel. NepÅ™Ãteli musejà na radaru doslova zářit. TÃm je Grainville prozrazeno! O pár minut pozdÄ›ji je 8./JG 1 za tuto chybu potrestána útokem, my jsme vÅ¡ak již pryÄ.
V Äele osmi strojů letÃm z Grainville, nad Vire vyzvedáváme dalÅ¡Ã Schwarm a pÅ™es Flers mÃÅ™Ãme k návodÄÃmu. V rádiu vládne uvolnÄ›ná atmosféra, vÃme, že jsme nepÅ™Ãteli udeÅ™ili tvrdou ránu. Stoupáme. NávodÄà nás seÅ™azuje v oblasti Falais a pak nás vede pÅ™es Le Havre až ke Caen. Informuje nás, že jsme pronásledováni menÅ¡Ã skupinou nepřátelských stÃhaÄů. Pýchá pÅ™edcházà pád, nepÅ™Ãtel útoÄà a dařà se mu jedinou dobÅ™e mÃÅ™enou dávkou poslat jeho letoun k zemi. PÅ™ÃliÅ¡ pozdÄ› pÅ™iÅ¡lo varovánà jeho Rottenfliegera, pÅ™ÃliÅ¡ pozdÄ› se sám neÅ¡Å¥astný pilot otoÄil, aby spatÅ™il blÞÃcà se zkázu. Jsou to Spitfiry, s pÅ™evahou výšky a rychlosti se do nás pouÅ¡tÃ, ale my se vrháme na zuÅ™ivou obranu. Jeden je záhy sestÅ™elen jednÃm naÅ¡Ãm pilotem, druhý dÄ›lá chybu a dostává se do stÅ™edu mého zaměřovaÄe, srovnávám kÅ™Ãdlo a pÅ™edsazuji. Z hlavnà se zableskne a ozve se krátké "buch buch buch". Stopovky mÃřà ke Spitfiru a vpÃjà se do nÄ›j. Pozoruji pásahy a vidÃm, jak Spitfire pouÅ¡tà pruh glykolu. Asi až teÄ si uvÄ›domuje, v jakém je nebezpeÄÃ, snažà se obrátit stroj na záda a zmizet, jenže jsem okamžik pÅ™ed nÃm. Znovu tisknu spouÅ¡tÄ›, znovu zlovÄ›stné "buch buch buch", plameny Å¡lehajÃcà z hlavnà ozářà na okamžik kabinu...a pak už následuje jen výbuch a žhavá koule. Zbytky Spitfiru se snášejà k zemi severovýchodnÄ› od Caen. Formujeme se nad vyloÄovacÃmi plážemi. NávodÄÃmu se dařà uzavÅ™Ãt past. Piloti z 5./JG 1 se dostali do zuÅ™ivého nÃzkého souboje se Spitfiry, Thunderbolty a Typhoony, pokouÅ¡ejà se vyvázat a my máme toto vyvázánà umožnit. Máme je! Volám do útoku, sám zůstávám s jednÃm rojem ponÄ›kud výše. Nikdy nevÃte "co kdyby". V tom pÅ™Ãmo podemnou prolétá Typhoon obracÃm maÅ¡inu a po pár vteÅ™inách už sedÃm za nÃm. StÅ™ÃlÃm ze vÅ¡ech hlavnÃ, ale zásahů je málo, nepÅ™Ãtel potlaÄuje a mizà v mraku. Znovu zaujÃmám pozici mezi výškovým krytÃm. DalÅ¡Ã Typhoon podemnou! Podobnou chybu už neudÄ›lám, pÅ™ipravuji dokonalou pozici a z bezprostÅ™ednà blÃzkosti vypaluji smrtelnou dávku. Nepřátelský stroj se rozpadá ve vzduchu a trosky padajà do moÅ™e. MezitÃm úřaduje zbytek hrdé jednotky u zemÄ›. K hladinÄ› se Å™Ãtà hoÅ™Ãcà Thunderbolt, po chvÃli se o ni tÅ™ÃÅ¡tà nÄ›kolik Typhoonů, snad i nÄ›jaký Spitfire konÄà v ohni vyslaném jednÃm z Perseů. Oblastnà varuje pÅ™ed výškovými stÃhaÄi, kteřà se k nám stahujÃ, sám ztrácÃm pÅ™ehled a okamžitÄ› rozkazuji odlet v nulové výšce do jihu. TÅ™i, nebo ÄtyÅ™i Typhoony se nás pokouÅ¡ejà zastavit, zpomalit, Äi jsou pouze zmatené... Nad Bayeux jsou bÄ›hem minuty dva sestÅ™eleni, tÅ™età jižnÄ› od mÄ›sta napadá ponÄ›kud opozdilého Persea 4. Ten ukázkovÄ› uhýbá a pomocà kÅ™idélek se vyhýbá i druhému a tÅ™etÃmu útoku. Jenže v tu chvÃli už jsem v Äele ostatnÃch Focke-Wulfů na mÃstÄ› i já. Typhoon se dostává do křÞové palby snad pÄ›ti Fw 190. JeÅ¡tÄ› se chvÃli marnÄ› bránÃ, pak dostává zásahy na motor. VidÃme, jak se mu zastavuje vrtule. ObracÃm JG 26 do jihu a necháváme jej svému osudu. VěřÃme, že nouzovÄ› pÅ™istál.
Následuje pokraÄovánà v hlÃdce nad Normandià ve výškách okolo 5 - 6 km. Po dalÅ¡Ãch 30ti minutách za vÃtÄ›zných pokÅ™iků sedáme postupnÄ› na Vire. Bohužel i zde bude celkový úspÄ›ch zahalen Äernou kaňkou. Perseus 9 nezvládá pÅ™istánà a narážà do jednoho z dozbrojovaných Focke-Wulfů. Perseus 11, alias Orel z Gyancourtu (Gyancourt je naÅ¡e zásobovacà letiÅ¡tÄ›, odkud dostáváme nová letadla) rozbÃjà svůj prvnà Focke-Wulf pÅ™i pÅ™istánà a pÅ™ipravuje se na svůj prvnà pÅ™elet. DalÅ¡Ã pilot láme podvozek. Budeme pÅ™ipraveni v poÄtu 8, žádám o hodinu volna, které (zÅ™ejmÄ› za odmÄ›nu) dostávám. VyužÃvám polnà sprchy, hodÃm do sebe pár soust. poÄasà nad Normandià se vÅ¡ak znaÄnÄ› zhorÅ¡uje, naÅ¡e Focke-Wulfy obdržà zákaz startů, letiÅ¡tÄ› Vire stejnÄ› jako ostatnà nÄ›mecká letiÅ¡tÄ› jsou ozavÅ™ena. Po krátkém Äase obsluha radaru hlásà omezenà a ukonÄenà operacà i ze strany nepÅ™Ãtele.
[b]4. let[/b]
[i]...aneb nepÅ™Ãtel jménem radiostanice, nepÅ™Ãtel jménem turbulence![/i]
Nebe se protrhá okolo 16. hodiny. PÅ™icházà rozkaz naložit na stroje pumy. Povzdech nesoucà se mÃstnostà je doslova hmatatelný. Zvládáme postavit 8 letounů. Skupina dalÅ¡Ãch ÄtyÅ™ pÅ™elétá ze záložnÃho letiÅ¡tÄ› a mÃřà k Vire. Vzlétáme okolo 16:30. Jen pár metrů nad zemà vlétáme do silných turbulencÃ, s pumou nic pÅ™Ãjemného. CÃlem jsou tanky jižnÄ› od Carentanu. NávodÄà hlásà množstvà nepřátel severnÄ› a samozÅ™ejmÄ› výše. DržÃme se ve výšce stromů a letÃme po silnici, na které je máme hlášené. NacházÃme a velÃm do útoku. Zvedáme maÅ¡iny do prudkého stoupánÃ, obracÃme a už se na nÄ› spouÅ¡tÃme. ZávÄ›snÃk jen cvakne a puma se odpoutává. následuje výbuch a zvednutý mrak prachu. Tanky halà i dalÅ¡Ã ÄtyÅ™i výbuchy, ale nenziÄili jsme nejspÃÅ¡e jediný. V tu chvÃli vidÃm ze severu padat teÄky, zpropadené rádio! Ztratili jsme kontakt s návodÄÃm i s druhým rojem, shodou okolnostà se prvnà roj slyÅ¡Ã. Stahujeme se k Saint Lo, ale minimálnÄ› ÄtyÅ™i P38 jsou nám v patách. Nemáme ani rychlost, ani výšku. Trojka odhánà nepÅ™Ãtele ode mÄ›, ÄtyÅ™ka od dvojky. P38 obracejà a mizejà do severu. Formuji ÄtyÅ™i stroje, se kterými držÃm rádiový kontakt. Stoupám a nenavádÄ›n návodÄÃm vyhledávám alternativnà cÃle. Komunikaci se podařà obnovit asi po deseti minutách. NávodÄà velà na nepřátelských Schwarm letÃcà asi v 5 km jižnÄ› od Carentanu. Udává nám jejich pozici a já sám pÅ™ipracuji své stroje do útoku. Druhá dvojice se pÅ™i dalÅ¡Ã ztrátÄ› spojenà ponÄ›kud opožÄuje. Už je mám! ÄŒtyÅ™i letadla v tÄ›sné formaci pÅ™ilétajà z prava asi o kilometr nÞe. Rottenflieger vzruÅ¡enÄ› kÅ™iÄÃ: "VÄ›dà o nás, oni o nás vÄ›dÃ!". PÅ™esto se ve dvou rozhoduji napadnout ÄtyÅ™i...a již za pár vteÅ™in zjiÅ¡Å¥uji, že opak byl pravdou. Slétám mÃrnÄ› pod nÄ›, Spitfiry! Eliptická kÅ™Ãdla se rýsujà proti nebi, vteÅ™iny se táhnou celou vÄ›Änost, ale AngliÄané zjevnÄ› okolo 17. hodiny myslà spÃÅ¡e na Äaj, než na Krieg. PÅ™ÃliÅ¡ pozdÄ› reagoval poslednà pilot na zadunÄ›nà mých zbranÃ, pÅ™ÃliÅ¡ pozdÄ› zatáhnul za knipl...teÄ hoÅ™Ãcà padá k zemi. Lehce kopnu do pedálů tak jako tisÃckrát pÅ™edtÃm, korekce pákou, ménÄ› plynu a druhý Spit vyplnà Äelnà štÃtek mého Focke-Wulfu! Prásk, obrovská exploze! DalÅ¡Ã dva Spitfiry koneÄnÄ› zjiÅ¡Å¥ujÃ, co se dÄ›je a potápÄ›jà to. Jdu za jednÃm, druhého se držà můj Kaczmarek. Jeden Spitfire uniká do mraků, poslednÃho po pár vteÅ™inách dostává druhá Rotte, která pÅ™ilétá na mÃsto. PoslednÃho pÅ™eživÅ¡Ãho chvÃli hledáme v mracÃch, chvÃli dokonce letà za mnou, ale nakonec je pronásledovánà neúspěšné a necháváme ho být svému osudu, Perseus je potÅ™eba jinde. Následuje obligátnà hlÃdkovánà a vzduÅ¡né Å¡achy s poÄetnÄ›jÅ¡Ãm nepÅ™Ãtelem letÃcÃm ve vÄ›tÅ¡Ãch poÄtech ve vyÅ¡Å¡Ã výšce. Nic, co by nám dÄ›lalo vrásky. NaÅ¡e sebevÄ›domà dosahuje maxima, naÅ¡e výsledky jsou vynikajÃcÃ. Perseus je na vrcholu. PÅ™ibližnÄ› po 90ti minutách pÅ™istáváme po obligátnÃm hloubkovém letu na Grainville a zaÄÃnáme pÅ™ezbrojovat maÅ¡iny.
[b]5. let[/b]
[i]...aneb přicházà soumrak[/i]
Perseus je opÄ›t v plné sÃle, budeme nejspÃÅ¡e schopni nasadit 10 - 12 strojů. TěšÃme se na poslednà operaci dne. Je krátce po 18. hodinÄ›. Stroje jsou dozbrojené a my na Grainville právÄ› zahÅ™Ãváme motory. Sirény! Na severu se objevujà teÄky, dvÄ›, ne ÄtyÅ™i letadla...možná vÃce, Aténa pozdÄ› volá, že nad námi kroužà výškové zajiÅ¡tÄ›nÃ. KÅ™iÄÃm na ostatnà rozkaz k okamžitému startu, stroj se rozjÞdà a drncá po travnatém letiÅ¡ti. Doufám, že do niÄeho nenarazÃm. Odlepuji se tÄ›snÄ› pÅ™ed hájem kousek za letiÅ¡tÄ›m. MÃÅ™Ãm nad flak, ten otáÄà hlaveň pÅ™Ãmo proti mnÄ›, už z nà létajà plameny a ocel. TÄ›snÄ› pod trupem mi mizà dávka, nepÅ™Ãtel je blÃzko! Zasouvám podvozek, obracÃm do východu a instruuji i ostatnÃ. Zároveň s námi vzlétajà i bitevnà Focke-Wulfy SKG 10, vÅ¡ichni chceme bránit naÅ¡e letiÅ¡tÄ›. Jeden bitevnÃk je zniÄen na zemi, jeden snad pÅ™i vzletu, Persea se zatÃm Å¡tÄ›stà držÃ.. Po minutÄ›, možná po dvou obracÃme maÅ¡iny zpátky. ŘÃtÃme se na Thunderbolty, dostávám se za jednoho, který se snažà uniknout na sever, desÃtka - Krak, je tÄ›snÄ› v mém závÄ›su. StÅ™ÃlÃm, výbuchy mých kanonů pokrývajà celou plochu nepřátelského stroje. Ten již kouřà a možná neÅ™Ãzen padá. Krak mu dává ránu z milosti a o vteÅ™inu pozdÄ›ji se Thunderbolt tÅ™ÃÅ¡tà o zem. Nad letiÅ¡tÄ›m se podaÅ™ilo sestÅ™elit dalÅ¡Ã dva nebo tÅ™i útoÄnÃky. I u nás si vÅ¡ak boj vyžádal svou daň. Jeden z Perseú nezvládá souboj a jeho letoun se láme o zem, jeden z dalÅ¡Ãch pilotů se nevrátil z pÅ™edchozÃho dlouhého letu.
HlásÃme oblastnÃmu Å™ÃzenÃ, že jsme pÅ™eÄkali nálet na letiÅ¡tÄ›, ale že po pohotovostnÃm startu musÃme nechat zrevidovat naÅ¡e motory. Vzhledem k pokroÄilé dennà dobÄ› žádáme o pÅ™elet na velké a dobÅ™e chránÄ›né letiÅ¡tÄ› Rouen, které nám má poskytnout nocleh. Povolenà dostáváme. Do hodiny na nÄ›m pÅ™istává 8 letounů JG 26, pÅ™itom se stanou jeÅ¡tÄ› dvÄ› nehody. NÄ›které dalÅ¡Ã stroje jsou po napadenà na Vire poÅ¡kozené a nové dostaneme až ráno.
Symbolicky pÅ™istáváme právÄ› v dobÄ›, kdy letiÅ¡tÄ› zaÄÃná ožÃvat. PÅ™icházà Äas noÄnÃch stÃhaÄům a my jim opÄ›t pÅ™edáváme pomyslné žezlo.
[b]6. let - neděle[/b]
[i]...de ja vu[/i]
ProbouzÃme se do malebného nedÄ›lnÃho rána. Je 3:45. Část letců v Äele s Orlem z Gyancourtu pÅ™elétá z Gyancourtu nové stroje. na Rouenu je pÅ™ipraveno 8 strojů, dva piloti pÅ™eletÄ›li své letouny již v noci. OpÄ›t pÅ™ebÃráme žezlo od noÄnÃch stÃhaÄů, již ponÄ›kud ménÄ› veselých, než vÄerejÅ¡Ãho rána. VěřÃme, že se nám bude daÅ™it minimálnÄ› tak dobÅ™e, jako vÄera...teÄ jeÅ¡tÄ› nevÃme, že nebude.
Po vzletu ladÃme opÄ›t oblastnà velenà Caen. OpÄ›t jen na JG 26 bude ochrana celé fronty. JG 1 prý nastoupà do tÅ™ech hodin. Stoupáme do 7, 8 a nakonec 9 km. V 5 km pod námi je druhý roj, volaný jako Perseus Beta. My jsme Alfa. VÃme, co nás Äeká - až do pÅ™Ãchodu dalÅ¡Ãch stÃhaÄů nekoneÄné a nervydrásajÃcà vzduÅ¡né Å¡achy a smrtÃcà hra s výkonnÄ›jÅ¡Ãm a poÄetnÄ›jÅ¡Ãm nepÅ™Ãtelem. DÄ›lÃme formaci, Äást zůstává pÅ™ibližnÄ› v oblasti Caen, my letÃme ke Carentanu. VÃme o nepřátelské formaci severnÄ›, pokouÅ¡Ãme se je pÅ™estoupat. BlÞÃme se, vidÃme! ObÄ› formace se jen tÄ›snÄ› mÃjejÃ, my vÅ¡ak nemáme k pronásledovánà výkon...jsme téměř v 10 km, výše už to nepůjde a boj zde by pro nás byl pÅ™edem ztracený. ObracÃme k Saint Lo, nepÅ™Ãtel na nás navádà dalÅ¡Ã formace. PÅ™evaha spojeneckých stÃhaÄů může být v danou chvÃli klidnÄ› 8 : 1. VýchodnÄ› od mÄ›sta vidÃme dalÅ¡Ã kondenzaÄnà Äáry. Skupina Spitfirů již o nás và a útoÄÃ! VelÃm k vyklesánÃ, ale Spitfiry jsou u nás rychleji. Hanz prudkým pÅ™itaženÃm do protismÄ›ru jen tÄ›snÄ› uniká, Spitfire se pokouÅ¡Ã jÃt za nÃm. V tu chvÃli se láme ve vzduchu...nejspÃÅ¡e za stroj pÅ™itáhl až pÅ™ÃliÅ¡. Mizà v hlubinách pod námi. nepÅ™Ãtel je ztrátou možná otÅ™esen - dává nám pár vteÅ™in. Motory jeÄà naplno, nosy sklopené k zemi, Focke-Wulfy rozrážejà vzduch a téměř 1000 km/h rychlostà vyklesávajà do spásných oblak. ÄŒas ubÃhá neuvěřitelnÄ› rychle, jsme nahoÅ™e již hodnÄ› pÅ™es hodinu a kvůli vytrvalým stoupánÃm, klesánÃm a pÅ™esunům se zaÄÃnajà tenÄit naÅ¡e zásoby paliva. Dostáváme zprávu, že JG 1 nastupuje do akce. Půjdou z letiÅ¡tÄ› Vire...ach ne, Å™Ãkám si. PrávÄ› tam chceme pÅ™istát. Perseus Beta je již na zemi, my s Alfou kroužÃme nÃzko okolo letiÅ¡tÄ› a ostatnà hlÃdáme. Nad nÃm jsou hlášené letouny až do výšky 11 km, jasnÄ› vidÃme rýsujÃcà se kondenzaÄnà Äáry. Sirény Å™vou. 109ky zahÅ™Ãvajà motory a vzlétajÃ. OpouÅ¡tÄ›jà prostor letiÅ¡tÄ›. Po nÄ›jaké dobÄ› vzlétá s nádržemi i naÅ¡e Beta. Zásoby paliva se tenÄÃ. Rottenflieger hlásà poslednÃch 50 litrů ve chvÃli, kdy se rozÅ¡tÄ›ká flak. Již nedokážeme bojovat, stahujeme se do jihu asi 15 km a doufáme, že útok rychle pomine. MezitÃm svůj boj prodÄ›lá i Perseus Gama, Schwarm pod vedenÃm Persea 5, Zizy. StÅ™etnou se s rojem Typhoonů. V nastalé zuÅ™ivé bitvÄ› pÅ™icházÃme o jednoho z kamarádů, jež s těžce poÅ¡kozeným strojem narážà o zem. Typhoony ale za tento úspÄ›ch zaplatà cenu nejvyÅ¡Å¡Ã - do jednoho jsou zmasakrovány. AvÅ¡ak pro nás má tento úspÄ›ch pachuÅ¥ ztráty, zvláštÄ› poté, co v boji poÅ¡kozený stroj rozbÃjà pÅ™i pÅ™istánà i velitel, Ziza. Ostatnà sedáme zcela bez benzinu na Vire..byli jsme ve vzduchu nekoneÄných 160 minut.
[b]7. let[/b]
[i]...sic transit gloria mundi...[/i]
Je 6 hodin ráno. K boji je i pÅ™es ztráty pÅ™ipraveno 6 strojů, dalÅ¡Ã ÄtyÅ™i jsou již nahoÅ™e jako Perseus beta. I pÅ™es ztráty panuje výborná nálada, kterou se snažÃme maskovat nesmÃrnou únavu a vyÄerpánà dosavadnÃch bojů. NÄ›kteřà úspěšnÄ›ji, jinà ménÄ›. Obtěžkáni pÅ™Ãdavnými nádržemi se pÅ™ipravujeme na extrémnÄ› dlouhý stÃhacà let..na extrémnÄ› dlouhé stÃhacà šachy s nepÅ™Ãtelem. NetuÅ¡Ãme, že pro vÄ›tÅ¡inu z nás to bude let poslednÃ.
Obligátnà vzlet a pÅ™elet k mÄ›stu Flers v nulové výšce, nahlášenà oblastnÃmu II v Caen a stoupánà do severu. MaÅ¡iny se formujÃ. Oblastnà nás navádà do kooperace s 5./JG 1 taktéž na Focke-Wulfech i s dalÅ¡Ãmi kluky z JG 26. Beta v boji sestÅ™eluje Mosquito a jeden dalÅ¡Ã neidentifikovatelný jednomotorový a jeden dvoumotorový letoun. TeÄ je na nás, na AlfÄ›, abychom potvrdili povÄ›st Persea jakožto nejúdernÄ›jÅ¡Ã a nejúÄinnÄ›jÅ¡Ã jednotky v Normandii. NávodÄà odvádà brilantnà práci. ChvÃli s námi manévruje v oblasti severnÄ› od Caen, pak nás otáÄà k Point du Hoc a na sever nad moÅ™e. Vytrvale stoupáme i s nádržemi až do 9 km. Pak na východ. NávodÄà vzruÅ¡enÄ› volá, že už je musÃme vidÄ›t. A je to tady! [i]"Perseus 1 vÅ¡em Perseům Alfa, jdou zleva nÞe, odhodit nádrže! Horrido!!!!"[/i] Nádrž cvakne, v závÄ›su a odpadá, potlaÄuji a tlaÄÃm páku pÅ™Ãpusti vpÅ™ed. Motor jde do otáÄek a vrtulové listy se mocnÄ› zaÅ™Ãznou do Å™Ãdkého vzduchu. V tom se nÄ›co stane...Perseus 3 se dostává do problémů a je okamžitÄ› zmrzaÄen. ÄŒtyÅ™ka se mu snažà v bezvýchodné situaci pomoci a i ona se po pár vteÅ™inách Å™Ãtà do moÅ™e...snad stihli alespoň vyskoÄit! Jeden Typhoon se zvedá za Å estkou, ten držà rychlosta uhýbá lehce vlevo. Uklidňuji ho do vysÃlaÄky a radÃm, aÅ¥ vydržà jeÅ¡tÄ› tÅ™i, dvÄ›, jednu vteÅ™inu! Typhoon vyplňuje celý Äelnà štÃtek, mocné bouchánà těžkých kÅ™ÃdelnÃch kanonů pÅ™edznamenává jeho smrt. Ve smrtelné kÅ™eÄi se jeho trosky Å™Ãtà k zemi. V tom zaÅ™ve o pomoc dvojka! Můj Rottenflieger se utrhl z mých zad a neÅ¡Å¥astnÄ› se zamotal s nepÅ™Ãtelem v nižšà výšce. TlaÄÃm páku vpÅ™ed, ale pÅ™icházÃm pozdÄ›...jen vidÃm, jak je jeho maÅ¡ina roztržena ve dvà a smutnÄ› s vleÄkou kouÅ™e směřuje do moÅ™e. Prolétám okolo a vypaluji nepÅ™esnou dávku. Stoupám. Zbýváme tÅ™i, situace je kritická, dostali jsem jen dva nepřátelské stroje a do toho pÅ™ilétajà do boje Spitfiry. OkamžitÄ› velÃm k opuÅ¡tÄ›nà prostoru. Å estka, kterou jsem jeÅ¡tÄ› pÅ™ed chvÃlà tahal z problémů zahazuje svou rychlost a pouÅ¡tà se do zbyteÄné potyÄky s nepÅ™Ãtelem. Zaslechnu volánà o pomoc a pÅ™eklápÃm stroj na kabinu. Obrovský gejzÃr vody a mrtvolné ticho v rádiu pÅ™edznamenává, co se stalo...
TeÄ už jde jen o mÄ›. Spitfiry mÄ› vidà a sledujÃ, pokouÅ¡Ã se mÄ› pronásledovat. MizÃm až k zemi a pod radar. NavádÃm poslednà naÅ¡i maÅ¡inu, Bubu v Gelbe 12 k setkánà na Lisieux. Spitfiry mÄ› po chvÃli ztrácejÃ, nebo možná nechávajà mému osudu. Po nÄ›kolika minutách se setkáváme nad mÄ›stem s Bubou. Z naÅ¡ich hlasů je cÃtit smutek. Perseus je těžce zranÄ›n a krvácÃ. Trochu v Å¡oku žádáme oblastnÃho o dalÅ¡Ã intrukce a hlásÃme, že k dalÅ¡Ãm operacÃm budeme k dispozici maximálnÄ› v poÄtu 5 letců, o 15 minut pozdÄ›ji vÃme, že budeme již jen ÄtyÅ™i. Jeden z naÅ¡ich rozbÃjà letoun pÅ™i pÅ™istánÃ, dalÅ¡Ã jsou napadeni a poÅ¡kozeni na Vire..nÄ›které letouny jsou v plamenech. Zatracené Lightningy! I pÅ™es obrovská rizika dostáváme rozkaz nadále operovat z Vire pÅ™ÃpadnÄ› z Grainville. Jakmile moje dvojice dosáhne letiÅ¡tÄ›, vidÃme jen zkázu. Hangáry jsou v troskách, flaková postavenà zniÄená. Stojà jen Å™ÃdÃcà věž a pokud dobÅ™e vidÃme, nádrže s palivem jsou taktéž netknuté. DobÅ™e tedy, budeme operaÄnÃ. Chce se mi spát...s odskokem sedám a parkuji vedle zniÄeného hangáru.
[b]8. let[/b]
[i]...aneb Perseus 1 hoÅ™Ã
Přidal Pip dne 10.12.2011 01:15
#24
dalsi dil reportu od Farkyho:
[quote][b]Farky napsal:[/b]
[quote][b]Z denÃku velitele 62nd Fighter Squadron USAAF (callsign Platform), part 2 …[/b]
NedÄ›le [b]17. Äervna 1944[/b], letiÅ¡tÄ› Beaulieu (Anglie).
4:15 ráno. ProžÃvám deja vu, opÄ›t se probouzÃm do kávou provonÄ›ného rána. CÃtÃm se pÅ™ÃÅ¡ernÄ› a nic na tom nemÄ›nà ani obligátnà „Dobré ráno, Äas vstávat“ pronesené spanilou WAAFkou. Zatvrzele odmÃtám otevÅ™Ãt oÄi a zamumlám aÅ¥ jde pryÄ. Je neodbytná: „Válka nepoÄká G.I. Joe“, prostÄ› se rozhodla že mÄ› donutà vstát. S vypÄ›tÃm vÅ¡ech sil zvedám vÃÄka a chystám se jà poslat … ven. Odzbrojuje mÄ› svým úsmÄ›vem a pomáhá mi posadit se na postel. Do ruky mi vrazà horký hrnek, otoÄà se a je zase v trapu. PÄ›t minut mi trvá, než jsem schopný se postavit na nohy a poslepu dojÃt k umyvadlu. Dnes ráno nenacházÃm odvahu se do zrcadla podÃvat, dÄ›lám jako že tam nenÃ. Opuchlými rty mi bezdÄ›ky projede : „Jak chceÅ¡ v tomhle stavu lÃtat frajere, to by mÄ› zajÃmalo?“. PosÃlám sám sebe do hajzlu a pouÅ¡tÃm si na hlavu ledovou vodu, to mÄ› snad probere...
Za nÄ›kolik minut už jsem schopný se obléct a vyrazit smÄ›rem na HQ. Na letiÅ¡ti se válà zbytky pÅ™Ãzemnà mlhy, ale jinak se nám tu klube krásný proslunÄ›ný den. Cestou se stavuji u mechaniků a nechám si zavolat šéfa „drátenÃků“. MusÃm se zeptat, jestli opravili ty zpropadený rádia. UjiÅ¡Å¥uje mÄ› že ano, makali na tom celou noc. Vyhrožuju mu, že pÅ™ÃÅ¡tà let si ho povÄ›sÃm mÃsto „pÄ›tistovky“ pod kÅ™Ãdlo a odhodÃm ho pÅ™Ãmo na cÃl pokud mi radiostanice do sluchátek jen Å¡patnÄ› pÃpne. Zbledne, zasalutuje a zmizà v hloubi hangáru. PÅ™icházÃm na briefing, z koutku mi proklatÄ› nÃzko visà cigareta. Náš obdržený úkol znà jasnÄ›, nikoliv jednoduÅ¡e – výškové krytà pÅ™edmostÃ.
Å plhám se do svého Razorbacku s podvěšenou nádržÃ, mechanik mi pomáhá s poutacÃmi pásy. ProvádÃm nutné úkony podle checklistu, motor ožÃvá. Nechávám tu obludnost s logem Pratt & Whitney v Äumáku svého Thundera trochu prohřát. Teploty v zeleném poli, poslednà kontrola pÅ™ed pojÞdÄ›nÃm, vÅ¡echno je OK. „Platform jedna jedna vÅ¡em, zaÄÃnáme pojÞdÄ›t“. NaÅ¡i obÅ™i se dajà do pohybu, Å™adÃme se na dráze. DevÄ›t mocných Thunderboltů dává svým ohluÅ¡ujÃcÃm rachotem najevo, že 62nd Fighter Squadron je ready v plné sÃle…
Start probÃhá bez potÞÃ, udržujeme fomaci a já hlásÃm Radaru 1 že jsme ve vzduchu. Službu má tak jako vÄera Terry a tak jako vÄera moji piloti zahltà na pár okamžiků frekvenci když uslyšà ženský hlas. Å plháme do výšky 27 000 stop, situace ze vÄerejÅ¡ka, kdy na nás spadli Focke Wulfy z pÅ™evýšenà už se nesmà opakovat. PÅ™echázÃme pod Å™Ãzenà Radar 2, ptám se na situaci nad pÅ™edmostÃm. „Platform Radar 2, nepÅ™Ãtel se prozatÃm stáhnul z oblasti“. Fajn, to znà dobÅ™e. Pozemnà kontrola nás posÃlá smÄ›rem na Granville, majestátnÄ› plujeme ve výšce téměř tÅ™icet tisÃc stop. Dávám povel k odhozu nádržÃ, devÄ›t stÅ™ÃbÅ™itých kapek se v mžiku oddÄ›luje od naÅ¡ich bÅ™ich a padá dolů zanechávajÃc za sebou oslňujÃcà odlesky. MÃjÃme Granville, otáÄÃme na jih nad Avranches, nepÅ™Ãtel nikde. Asi si lÞe rány po rannÃm boji.
RozdÄ›lujeme se, Äást Thuderboltů bude hlÃdkovat jižnÄ› od Vire, zbytek jižnÄ› od Granville. TÅ™eba je nachytáme pÅ™i stoupánÃ. „Kontakt, dole pod námi“, zaslechnu najednou v rádiu. Skupina u Vire hlásà že útoÄà na nÄ›kolik Bf 109. ToÄÃm na nula devÄ›t nula a směřuji k mÃstu boje, cestu mi znepÅ™Ãjemňujà pozdravy od obsluh nÄ›meckých těžkých protiletadlových kanónů. „Jde dolů, kouřà se mu z motoru“. „Good kill buddy, good kill“. Než tam pÅ™iletÃm je po boji, pÅ™esto hledám dole v hloubce pod sebou NÄ›mce. NevidÃm nic, mimo malebné krajiny poseté malými polÃÄky, polÃÄky které jsou noÄnà můrou pro naÅ¡i pÄ›chotu a tanky. Druhá dvojice má vÃce Å¡tÄ›stà (Äi lepÅ¡Ã zrak), má vizuálnà kontakt s párem Messerschmittů v nižšà výšce. „Tally Ho“, Platform 1-3 jde do útoku, bohužel se ani nedostává ke stÅ™elbÄ› a jen neÅ¡kodnÄ› prosviÅ¡tà kolem cÃlů. Jsme trochu moc nÃzko na můj vkus a squadrona je roztrhaná. Stoupáme smÄ›rem na sever, radarový operátor nám pÅ™idÄ›luje prostor kousek od Caen, máme blokovat jakýkoliv pokus Luftwaffe napadnout z výšky naÅ¡e polnà letiÅ¡tÄ› v Normandii (tzv. ALG, ALGÄka, mezi piloty - ty zkurvený letiÅ¡tÄ› ve Francii). VÅ¡ude je klid, klid pÅ™ed bouřà …
„Radar 2 vÅ¡em stÃhaÄům, stáhnÄ›te se nad ALG Cardonville“. Nasazuji na kurs dva sedm nula a podvÄ›domÄ› si utahuji pásy. Prohledávám oblohu kolem sebe, stoupáme do tÅ™iceti plus. Nebe je naprosto Äisté, pÅ™itom bychom mÄ›li už být nad tÃm letiÅ¡tÄ›m. Na chvÃli zapochybuji o správnosti naÅ¡Ã polohy, tenhle boj už nehodlám sledovat pouze v rádiu. UbÄ›hne jen pár vteÅ™in a ocitáme se mrknutÃm oka v obrovské vzduÅ¡né bitvÄ›. Je to totálnà chaos, na zlomek sekundy se mi v zorném poli objevà Mustang, který má za sebou stÅ™ÃlejÃcÃho Spitfira. Doufám že jsme se svými Thundery nejvýš ze vÅ¡ech, tlaÄÃm svou maÅ¡inu nahoru. Sleduji boj troÅ¡ku pod sebou, moji pozornost upoutá Bf 109 ve vývrtce. VybÃrá pád a zaÄÃná stoupat, pÅ™Ãmo pode mnou. ObracÃm se na záda a padám na nÄ›j, je vÅ¡ak pozorný a potápà svůj stroj do stÅ™emhlavého letu. Vyrovnávám to, prudkým pohybem posouvám páku plynu až za zarážku a zaÄÃnám stoupat. Jsem sám, ÄÃslo mÄ› ztratilo. Na mojà desáté hodinÄ› defilujà dva Bf 109, alespoň si to v tuto chvÃli myslÃm. Motor mého P-47 Å™ve jako ranÄ›nné zvÃÅ™e, vstÅ™ikovánà vody mu dává pÄ›knÄ› zabrat. Vzdálenost k domnÄ›lým NÄ›mcům se rychle zkracuje, prst mi sklouzává na spouÅ¡Å¥. Tady je nÄ›co Å¡patnÄ›, to éro má chladiÄ pod trupem …. Mustang! Znovu si vybÃrám cÃl, volÃm vÅ¡ak naprosto nevhodný úhel a prolétám ho ve velké vzdálenosti. Zleva se mi sune pÅ™es Äelnà štÃtek kabiny Fw 190, je ale dost daleko. StÅ™ÃlÃm kraÅ¥ouÄkou dávku pÅ™i 90°opravÄ›, nezasahuji ho. DÃvám se po nÄ›m déle než by bylo žádoucÃ, když odthnu svůj pohled od Focke Wulfu naskýtá se mi dalÅ¡Ã pÅ™Ãležitost ke stÅ™elbÄ›. Téměř na head-on mi letà Bf 109, vykopávám smÄ›rovku a Å¡lehnu po nÄ›m preventivnÄ› krátkou dávku. NedÄ›lám si iluze že jsem ho zasáhl, záznam z fotokulometu pozdÄ›ji ukáže, že nÄ›co do kožichu schytal. „Check six!!!“ Bylo to na mnÄ›? … Kolem kabiny mi proletà trasÃrky… Aha, takže bylo. Jdu do mÃrného klesánà s motorem na plný pecky. SnažÃm se zahlédnout útoÄnÃka, pÅ™es ten vysoký hÅ™bet ho ale nemůžu vidÄ›t. Zrcátko je tu tak niÄemné, že se ho ani nepokouÅ¡Ãm využÃt. Znovu šňůra trasÃrek, tentokrát blÞ. Tak už mÄ› pusÅ¥ ksakru. „Jsi Äistej, pustil tÄ› a stoupal vpravo“. DÃky Bohu…
SnažÃm se zase nabrat výšku, když výškomÄ›r ukazuje 25 000 ft docházà mi WEP. Snad už ho nebudu potÅ™ebovat. Je po boji, Luftwaffe ustoupila jižnÃm smÄ›rem. Platform se snažà dát znovu dohromady, postrádáme jeden stroj, byl sestÅ™elen Messerschmittem. PÅ™ipsali jsme si i nezvyklý „sestÅ™el celým Thunderboltem“, když se Fw 190 roztrhl o jednoho z nás. Kontrolujeme stav paliva, nenà to žádná sláva. Dvojici aktérů pÅ™edchozÃho souboje jižnÄ› od Vire už svÃtà rezerva, munice také nemajà na rozdávánÃ. PosÃlám je doplnit palivo a munici na jedno z letiÅ¡Å¥ pod námi. Žádám Radar 2 o povolenà opustit oblast a vyrazit domů. ZamÃtnuto, dole startujà Spitfiry. Stahujeme plyn a otáÄky, snažÃme se Å¡etÅ™it benzÃn, ale brzo bude situace s palivem kritická. Znovu se ozývám Radaru 2, tentokrát naléhavÄ›ji. „Vydržte Platform, Spitfiry potÅ™ebujà jeÅ¡tÄ› chvÃly Äasu, můžete potom pÅ™istát na ALGÄkách“. Na ALGÄkách? Na tom pruhu udusaný hlÃny pokrytý plechovou rohožÃ, kde to vÄera schytala sesterská 61st FS? No way! „Radare 2 Platform 1, rozumÄ›l, držet pozici“. O pár minutek pozdÄ›ji to zkouÅ¡Ãm znovu : „Radare 2 Platform 1, jak jsou na tom Spity? Dotáhneme to do Anglie, ale musÃte se rozhodnout hned“. SlyÅ¡Ãm jak se operátor domlouvá s šéfem letových operacÃ, ale nerozeznávám jednotlivá slova. „Platform, kurs tÅ™i Å¡est nula, leÅ¥te domů“. DÃky Bohu …
Kontrolka minima paliva se mi rozsvÄ›cà už u Francie, stejnÄ› je na tom i nejménÄ› jeden dalÅ¡Ã pilot. Stahujeme na hodnÄ› ekonomický režim, kontroluji si pro jistotu nafukovacà svÃtivÄ› žlutou vestu, kterou mám navleÄenou na krku. Minuty se nekoneÄnÄ› vleÄou, každou chvÃly můj pohled sklouzává na ruÄiÄky ukazatele paliva. KoneÄnÄ›, v dálce se objevuje Anglie! Jdeme na pÅ™istánà rovnou z kurzu, naÅ¡e palivomÄ›ry neukazujà pÅ™ÃliÅ¡ spolehlivÄ›, na okruh by nám nemusel staÄit benzÃn. Zastavuji na stojánce, vypÃnám motor a snažÃm se trochu nabrat dech. Pak se pÅ™ihlásà o slovo moje závislost na nikotinu, lezu z maÅ¡iny a jdu si zakouÅ™it za hangár. V otevÅ™ených vratech stojà ten chlapÃk kterému jsem pÅ™ed letem vyhrožoval, že pokud mi selže rádio tak on osobnÄ› skonÄà na mém pumovém závÄ›snÃku. Stále je tak bledý jako ve chvÃli kdy jsem ho opouÅ¡tÄ›l, zazubÃm se na nÄ›j a ukážu mu zdvižený palec. PÅ™inutà se také k úsmÄ›vu a do tváře se mu vracà barva…
VracÃm se zpÄ›t na stojánku, zrovna pÅ™istávajà dva opozdilci co tankovali na ALG v Normandii. PoÄÃtám stroje, napoÄÃtám ale sedm, ne osm. Sakra, và nÄ›kdo co se stalo s chybÄ›jÃcÃm pilotem, vidÄ›l nÄ›kdo nÄ›co? VÅ¡ichni jen krÄà rameny, už nikdy se asi nikdy nedozvÃme zda byl sestÅ™elen, nebo mu tÅ™eba doÅ¡lo palivo uprostÅ™ed Kanálu. Zkurvená válka …
PÅ™icházà poslÃÄek a pÅ™edává mi rozkazy – zaútoÄit pumami na letiÅ¡tÄ› St. Romain, poté blokovat letiÅ¡tÄ› východnÄ› a jihovýchodnÄ› od Le Havru. StÅ™elivo je rychle doplnÄ›no, „pÄ›tistovky“ a pÅ™Ãdavné nádrže podvěšeny. Jdeme na to, nahazujeme motory a krátce na to mÃÅ™Ãme kursem jedna tÅ™i nula k cÃly. Na stanoviÅ¡ti Radar 1 se stÅ™Ãdá smÄ›na, nastupujÃcà návodÄà nám pÅ™eje hodnÄ› Å¡tÄ›stÃ. V duchu se louÄÃme s Terry, dnes už ji neuslyÅ¡Ãme.
Už se nacházÃme nad FranciÃ, od cÃle nás dÄ›là jen pár mil, když nás pozemnà operátor varuje pÅ™ed možnou hrozbou z jihu. Odklánà nás do vyÄkávacÃho prostoru severnÄ› od Le Havru a posÃlá squadronu Spitfirů vyÄistit prostor. Odhazujeme prázdné pÅ™Ãdavné nádrže. Neuplyne ani pÄ›t minut a směřujeme znovu k cÃly. Vyklesáváme k letiÅ¡ti St. Romain, budeme útoÄit z východu. Rychlost letu roste, ruÄiÄka speedmetru se pÅ™ibližuje Äervené Äárce oznaÄujÃcà povolenou mez. CÃl ožÃvá aktivitou, lehké flaky po nás zbÄ›sile stÅ™ÃlÃ. Odhazuji „pÄ›tistovky“ na nÄ›jakou budovu a hlásÃm : „Odhozeno“. DržÃm se pÅ™i zemi, v dálce vidÃm malou teÄku. PÅ™ibližuje se neuvěřitelnou rychlostÃ, rozeznávám nezamÄ›nitelnou siluetu Fw 190. Jde proti nám téměř ÄelnÄ›, pokouÅ¡Ãm se ho ve skluzu zasáhnout, ale dávka jde hodnÄ› mimo. Aby ne, v takové rychlosti a v takovém úhlu, ale zkusit jsem to musel. Kolem nÄ›j projÞdà i zbytek vlakové soupravy jménem Platform, musà být vyděšený k smrti. DržÃme si energii, stoupáme co nejrychleji do „našÓ výšky. Jsme teÄ hroznÄ› zranitelnÃ, Luftwaffe má naÅ¡tÄ›stà asi jiné starosti. DÃky Bohu …
DržÃme výšku pÅ™ibližnÄ› tÅ™icet tisÃc, rozdÄ›lujeme se na tÅ™i skupiny. Dvojice držà St. Romain, dalÅ¡Ã pár kroužà nad Rouen a trojice je severnÄ› od Evreux. A právÄ› na trojici se pokouÅ¡Ã Luftwaffe zÅ™ejmÄ› zaútoÄit, dÃky perfektnÃmu navedenà naÅ¡Ãm radarem majà Thunderbolty od poÄátku výhodu výšky. OpÄ›t sleduji boj jen jako posluchaÄ, protože kroužÃm nad St. Romain. NÄ›kolikrát si ověřuji, jestli tam moji kluci nepotÅ™ebujà pomoc. „No problem boss“. I Radar 1 si troÅ¡ku dÄ›lá starosti, ptá se, zda nepotÅ™ebujeme poslat posily. S hrdostà mu odpovÃdám :“Radare 1 Platform 1 – negativ, máme to pod kontrolou“. BojujÃcà piloti nahlaÅ¡ujà poÅ¡kozenà Bf 109 ve spolupráci, odpoutávajà se z boje a směřujà na sever. Tam je pÅ™ipravená pomoc v podobÄ› dvojice Thunderboltů ve velké výšce. NÄ›mci vzdávajà pronásledovánà a mizejà z radaru.
KroužÃme opÄ›t rozestavenà do původnÃho trojůhelnÃku St. Romain, Rouen a Evreux, těžký flak po nás neúnavnÄ› pálà pokaždé když se pÅ™iblÞÃme k letiÅ¡ti.. ÄŒekáme až se objevà Luftwaffe, ale zdá se že se jim do výšky nechce. DůslednÄ› se držà dole, kde je náš radar nevidÃ. Zahlédnu stÅ™elbu dole pod sebou, Lightningy útoÄà v pÅ™ÃzemnÃm letu na St. Romain. Jejich piloti hlásÃ, že je pronásledujà Fw 190, jdeme to zkontrolovat. NevidÃme nic, ani Lightningy, ani nepÅ™Ãtele. Budou urÄitÄ› úplnÄ› u zemÄ›.
VracÃme se na pozici, hlÃdka pokraÄuje. Mám nastražené uÅ¡i, Äekám na povely od operátora radaru. Na dotazy o aktivitÄ› nepÅ™Ãtele vždy odpovÃdá : „VÅ¡ude Äisto“. MenÅ¡Ã vzruÅ¡enà nám pÅ™ipravà jen trojice Lightningů, které se bez ohlášenà pÅ™iblÞà ve vÄ›tÅ¡Ã výšce k St. Romain. PÅ™i pohledu na stav paliva pÅ™emÃtám kdy nás asi hodlajà nÄ›kým vystÅ™Ãdat, když v tom se ozývá Houshold (61st FS) že nás stÅ™Ãdajà za 10 minut. Super, paliva už nenà nazbyt. Na stav paliva se vzápÄ›tà ptá i Radar 1, vÅ¡echno už směřuje k naÅ¡emu odletu domů. O Ätvrt hodiny pozdÄ›ji už dostávám povolenà k odletu domů, naÅ™izuji kurs tÅ™i dva nula. Těžký flak po nás naposledy stÅ™Ãlà a tentokrát majà ty bastardi Å¡tÄ›stÃ, zasahujà moji dvojku. Z motoru mu jde kouÅ™ smÃchaný s unikajÃcÃm palivem. DoprovázÃm ho a snažÃm se zorganizovat záchrannou operaci, nenà šance že by to dotáhl do Anglie. TÅ™icet kilometrů od Britských ostrovů je pilot nucen svůj stroj opustit, pozdÄ›ji ho vyzvedne záchranná Catalina. DÃky Bohu …
Zbytek squadrony pÅ™istává v pořádku na naÅ¡em letiÅ¡ti, 62nd Fighter Squadron se mi zdá už trochu utahaná. Velitel nám dává volno do 14:00 a slibuje, že nám sežene nÄ›jaké piloty. VýbornÄ›. SouÄasnÄ› nám pÅ™ivezou nové stroje. JeÅ¡tÄ› lépe.
Jdeme na obÄ›d do důstojnické jÃdelny, nabÃrám si plný talÃÅ™ bramborové kaÅ¡e a velký kus sekané. Moji piloti dávajà pÅ™ednost hamburgerům. NejmladÅ¡Ã pilot squadrony pÅ™icházà s boxem plným vychlazené Coca Coly. KaÅ¡e je výteÄná, sekaná je jak marcipán, úplnÄ› se rozplývá v ústech. To se naÅ¡emu americkému kuchaÅ™i zase povedlo. Vzpomenu si na kamarády z 61st FS a na blafy co musà jÃst v Tangmere. VsadÃm se, že budou mÃt dneska obalovanou rybu namoÄenou v octu zalitou jedovatÄ› zelenou mentolovou omáÄkou. A zapÃjet to budou dýňovým džusem. Na tváři mÄ› to vykouzlà úsmÄ›v. Sorry boys, ale to je prostÄ› výhoda základny kde jsou jenom AmeriÄané, bez pÅ™Ãtomnosti RAF.
ÄŒas 14:00. Nahazujeme dnes naposledy motory a pojÞdÃme na start. CÃl – bombardovat St. Romain a Rouen, poté omezit Äinnost Luftwaffe z uvedených základen. Nad Francii pÅ™ilétáme opÄ›t vysoko, obhlÞÃme St. Romain. Vypadá to tam ÄistÄ›, hlásÃm to radaru. PosÃlá nás nad Evreux, poté zachytà kontakty na jihu. NÄ›kolikrát mÄ›nÃme kurz, snažÃme se z NÄ›mců vytáhnout palivo. NechtÄ›jà hrát naÅ¡i hru, bohužel. PÅ™esto se nás pokouÅ¡ejà vytlaÄit z prostoru, operátor nás znovu navádà do perfektnà pozice. „Kontakt, dva Bf 109 pod námi“. Jen dva? To se mi nezdá. Část squadrony už bojuje, můj roj to celé pozoruje z výšky. NÄ›mci manévrujà dobÅ™e a nedávajà nám Å¡anci k sestÅ™elu, snažà se nás stáhnout dolů. VÄ›tÅ™Ãm pÅ™Ãležitost a jdu dolů, nepÅ™Ãtel o mnÄ› ale và a uhýbá ostÅ™e vlevo. Dvojice „stodevÃtek“ je v obraném kruhu tÄ›snÄ› nad zemÃ, láká mÄ› to pustit se k nim. „Rychle na to zapomeň, sedÃÅ¡ v Thunderboltu, u zemÄ› tÄ› Äeká jen smrt“, Å™Ãkám si v duchu. NavÃc o tobÄ› vÄ›dÃ. Nechávám je být a nabÃrám výšku. Co je to támhle? DvÄ› Bf 109 letÃcà smÄ›rem na Evreux, padám na nÄ›. OpÄ›t stejná story, když už jsem celkem blÃzko tak si mÄ› vÅ¡imnou a znemožňujà mi stÅ™elbu. SnažÃm se nÄ›jak znovu zorganizovat Platform, dvojice se s obtÞemi nalézajÃ. ŘÃdÃm se pÅ™Ãkazem Radaru 1 a posÃlám hlÃdku nad mÃsto které operátor urÄuje. Jedna dvojice žádá o povolenà k ostÅ™elovánà letiÅ¡tÄ› Evreux, nebránÃm jim v tom. PÅ™i útoku je flakem těžce poÅ¡kozen jeden z Thunderboltů, jde na nouzák 10 km od letiÅ¡tÄ›. PÅ™ece ho tam nenechám...
Klesám do minimálnà výšky a doufám, že si mÄ› nenajde Luftwaffe. Lokalizuju pozici sestÅ™eleného pilota, klapky Landing, podvozek dole, jdeme na to. MusÃm pÅ™istát na pole, silnice je tu pÅ™ÃliÅ¡ klikatá, nenà tu jediný rovnÄ›jšà úsek. Jak si tak klesám a vytrácÃm rychlost, vzpomenu si na to, jak jsem svým pilotům vtloukal do hlavy – nikdy nepÅ™istávejte s Thunderem do terénu, vždy si najdÄ›te silnici nebo cestu. Klapky nahoru, zasunout podvozek. RozhlÞÃm se jeÅ¡tÄ› jednou, tÅ™eba najdu delšà úsek cesty. Kurva, nikde nic. Nedá se nic dÄ›lat, musà to vyjÃt na pole. Klapky dole, podvozek dole. Rychlost co nejmenÅ¡Ã, ok, nechám to dosednout. Náraz je obrovský, divÃm se, že podvozkové nohy neprorazily kÅ™Ãdlo. Thunderbolt má snahu se pÅ™evrátit na Äumák, jestli si Å¡krtnu vrtulà tak pochoduju do zajetÃ. Se straÅ¡livým skÅ™ÃpÄ›nÃm zastavuji, odsouvám pÅ™ekryt kabiny a zahazuju padák. PojÞdÃm k silnici, sice tenhle úsek nenà delÅ¡Ã než 200 m, ale tÅ™eba to pomůže. Z kÅ™ovà se vynoÅ™uje známý obliÄej, chvÃli váhá a pak se rozbÄ›hne smÄ›rem ke mnÄ›. „Zdar šéfe, můžu se svést?“, snažà se vtipkovat, ale vÃm že je vyděšený k smrti. A to nenà nic proti tomu, jak jsem podÄ›lanej já. „NaskoÄ si“. Fajn a co teÄ, tohle byla ta snazÅ¡Ã Äást. Posunuju plynovou páku dopÅ™edu a éro se neskuteÄnÄ› lÃnÄ› zaÄÃná rozbÃhat. Tahám k sobÄ› knipl, ale Thunderbolt nereaguje. Na chvÃli nás to vyhazuje do vzduchu, znovu dopadáme na nerovnou francouzskou zem. Kola se opÄ›t ocitajà ve vzduchu, tenotokrát už definitivnÄ›. PÅ™edávám velenà svému zástupci a letÃm domů …
Už nad moÅ™em poslouchám rádio, zdá se, že se squadrona úplnÄ› utrhla ze Å™etÄ›zu. Toužà po krvi a jdou ostÅ™elovat letiÅ¡tÄ›, NÄ›mci je ale krutÄ› vracejà do váleÄné reality. Můj zástupce je sestÅ™elen flakem a musà nouzovÄ› pÅ™istát, jeÅ¡tÄ› pÅ™edtÃm poÅ¡kodà stroj Luftwaffe na jednom z letiÅ¡Å¥. Jeho ÄÃslo si najdou Focke Wulfy a je nuceno vyskoÄit. DalÅ¡Ã stroj je také zasažen flakem, dorážejà ho Fw 190, pilot je KIA. Mého XO se odvážnÄ› pokouÅ¡Ã vyzvednout dalÅ¡Ã mých lidÃ, bohužel to konÄà nezvládnutým pÅ™istánÃm. Alespoň že se dařà zapálit pÅ™i strafingu dalÅ¡Ã Bf 109. Zbytku squadrony zaÄÃná docházet palivo, musejà sednout v Normandii.
Je 17:00 a letové operace pro nás dnes už skonÄily. StejnÄ› jsme dost oslabeni , tÅ™i Thunderbolty sedà na ALG v Normandii, v Beaulieu jsme sice dva, ale je tu jen můj unavený otÅ™Ãskaný Thunder. „Platform jedna jedna vÅ¡em, pro dneÅ¡ek to balÃme“ …
Pro mÄ› ale den jeÅ¡tÄ› nekonÄÃ, musÃm jeÅ¡tÄ› napsat nÄ›kolik dopisů. Budou zaÄÃnat slovy : „S lÃtostà v srdci vám musÃm oznámit, že váš syn …“. Zkurvená válka …
The end.
[/quote][/quote]